kapitola 2

9. února 2011 v 17:36 | Chloé |  Strážci času- Probuzená temnota

Matt

Musíš přijít. HNED! Dillonovy myšlenky mě zasahují jako blesk z čistého nebe. Zní strašně zoufale a já se snažím zjisti, kde právě je. Muselo se stát něco hrozného.
"Děje se něco?" Neriah mi tiskne ruku.
"Jo, něco velkého. Ethane, nevíš, kde bydlí ta nová holka?"
"Myslíš Rose?" mraří se.
"Ano."
"V té nové zelené vile, kousek od jezera."
"Musíme se tam hned dostat."
"Co se stalo?"
"Já nevím. Vím jen to, že se Dillon nejspíš namočil do nějakého průšvihu." Všichni vypadají zmateně, ale něco mi říká, že mám málo času. Musím se hned dostat za Dillonem. Posílám Neriah myšlenku s jasným zněním. Běžte s Isabelou za Arkarianem. Neriah se na nic neptá, jen přikyvuje.
Já se ocitám před zeleným domem. Nikde nikdo, což je jedině dobře.
Dillon na mně v mysli ječí jako splašený. Otevírám dveře a vybíhám do schodů. Ethan se drží těsně za mnou. Dveře do prvního pokoje jsou dokořán otevřené.
Dillon klečí u té nové dívky a už z dálky je jasné, že nedýchá. Jakmile si nás Dillon všímá, zmírňuje salvu prosících myšlenek.
"Co se tu stalo?" ptám se.
"Byla... tu Lathenie," vydává ze sebe. Co? Slyším správně? Hned na to mi Dillon plně otevírá svou mysl a posílá mi obrázky toho, co se tu odehrálo. Vážně tu byla. A s největší pravděpodobností zabila před Dillonem dívku, do které se zamiloval hned, jak ji uviděl.
Teď tady u ní klečí a ve tváři má výraz, který říká, že by se kvůli Rose pustil do křížku i se samotnou bohyní.
"Matte," říká zoufale. "Udělej něco." Já ale nic nedělám. Jen nehnutě stojím a zírám před sebe. Lathenie je zpět... z této myšenky mi jezdí mráz po zádech.
"Matte!" Z šoku mě probírá Ethanův hlas. Konečně se vzpamatovávám a skláním se k Rose. Pokládám jí ruku na čelo a soustředím se. Je úplně nabitá sílou a energií. Hned, jak vešla do třídy, cítil jsem z ní trochu energie. Teď je jí úplně přeplněná. Není možné, aby obyčejný člověk přežil zásah takovou energíí. To prostě nejde. V duchu si dávám facku před celou pusu, protože si pozdě uvědomuji, že ona přece nedýchá. Z nepochopitelného důvodu na ní Lathenie přenesla všechnu svou moc a tím ji zabila
Otevírám oči a setkávám se s Dillonovým pohledem. V očích mu čtu obrovskou bolest a obává se nejhoršího. U něho tak velké projevy citů nejsou zvykem. Asi mu na ní hodně záleží. A já mu teď musím potvrdit jeho obavy. Umím spoustu věcí, ale léčit ne. Malinko vrtím hlavou a stáčím pohled k zemi. Nejsem schopný se Dillovovi podívat do očí.
V tom ale Rose zhluboka lapá po dechu a ze všech sil tiskne Dillonovy ruku. Nedokáži slovy popsat, jak šťastně se Dillon tvářil, když cítil Rosin stisk. S námahou si sedá a očima zůstává na mně. Má velké potíže s dýcháním a s každým nádechem a výdechem se šklebí bolestí. Má pocit, že ji každou chvíli musí puknout plíce. Natahuji k ní ruku, ale Rose ucukává a hledí mi do očí. Má strach a neví, co tady dělám. Dlouho se jí dívám do očí a vidím, jak se v nich hromadí slzy. Znovu se k ní natahuji a beru ji za ruku. Sice neumím léčit, ale umím zmírnit bolest. Po chvilce vypadá, že se jí trochu ulevuje.
Tiskne se k Dillonovi. V něm se automaticky probouzí instinkt ochraňovat ji. Tak to vypadá, že tu máme spřízněné duše. Kdyby se nedělo všechno ostatní, s radostí bych to šel oznámit Dillonovi, ale prozatím si to nechávám pro sebe.
"Já... znám tu ženu," mluví roztřeseným hlasem Rose.
"Odkud?" naléhám na ni.
"Ze snů," víc už neříká, protože ji přepadává záchvat kašle. Dillon jí odhrnuje vlasy z čela. "Co se stalo?" Co jí mám říct? Že se jí bohyně chaosu, která záhadně vstala z mtvých, pokusila zabít? Ne, tohle rozhodně ne. Teď jí budeme muset odhalit vše o strážcích, i když už do minulosti necestujeme. Tohle se nemělo stát!
"Je někdo doma? Myslím tím, jestli má někdo přijít?"
"Bráchové, ale... počítám, že přijdou... tak za dvě hodiny."
"A rodiče?"
"Táta... přijde až zítra ráno."
"Dobře. Ethane, zaleť pro Arkariana, že je to moc vážné. A ať se sem dostaví i Isabela. Nechci nechávat Neriah samotnou, tak ať přijde taky. Hlavně rychle." Rose vypadá, že si Ethanovi přítomnosti všímá až teď. Ethan ani na vteřinu neváhá a hned za pomocí křídel mizí.
"Co-to...," nedokončuje Rose větu.
"Všechno se brzy dozvíš." Dillon jí zandavá neposedný pramínek vlasů za ucho. Rose vypadá pod jeho dotykem klidnější. Dillon se o ní stále dost bojí. Nikdy jsem tak silné emoce u něho nezachytil. Jednou mě zřídil na školním dvoře před zraky děcek a i v tu chvíli byl dokonale nečitelný. Teď bych se ani nemusel snažit a všechny jeho myšlenky bych přečetl, jako by mi je předkládal na talíři.
Když se se mnou popral, bylo to kvůli Neriah. Teď mám ale pocit, že by Dillon vynalezl způsob, jak by smrtelník mohl zabít nesmrtelného, kdyby šlo o Rose.
Konečně se něco děje. Před námi se zhmotňuje Arkarian v celé své síle a podobě. Teď, když přišel místnost je přecpaná energií. Musí vědět, že je to dost vážné, protože jsem ho krom bitvy nikdy neviděl, že by vyšel z hory.
Rose má zavřené oči a soustředí se na pravidelné dýchání. Panebože Isabelo, pospěš si. Arkarian si kleká před Rose a ta přirozeně cítí, že u ní někdo je. Otevírá oči.
První reakce na Arkarianův neobvyklí zjev je víc, než dobrá. Rose se krátce usmívá a zase očí zavírá. Obličej se jí kříví bolestí.
Arkarian si mě bere stranou.
"Co myslíš, že chce Lathenie dokázat?" ptá se.
"Já nevím. Pořád nemůžu uvěřit, že je živá. Třeba..." Ne, na tohle nic jiného nejde. "A taky nechápu, jak člověk jako Rose může přežít takoví nápor energie."
"Vypadá to, že temnota je zpátky."
"Jo, už to tak bude. A co kdybychom jí ty schopnosti odebrali a vymazali paměť?"
"To nejde. Teď jsou její součástí. Kdyby si jí je odebral, tak určitě zemře."
"Já nevím, co mám dělat," vzdychám.
"Nějak to zvládneme." Povzbudivě mi tiskne rameno a hned se cítím o něco jistější. Zrak obracím k Rose. Záchvat dusivého kašle jí působí velké bolesti. "Matte, pořád je možné, že ji Isabela nezachrání."
"Já vím," říkám šeptem a vracím se k Rose a Dillonovi.
Rose se chrčivě nadechuje a je čím dál bledší. Mám strach, že to moc dlouho nevydrží. Dillon vypadá taky hrozně vyčerpaně.
Díky bohu, Isabela, Neriah a Ethan vstupují do místnosti. Isabela na nic nečeká, vbíhá do pokoje a já ukazuji směrem na Rose.
"Dillone, dej ji a postel," přikazuje Isabela. On bere Rose do náruče a opatrně jí pokládá na postel. Jakmile Rose leží, dává se Isabela do léčení.
Léčení trvá neskutečně dlouho, ale nakonec Isabela hlásí. "Hotovo." Vrhá se Arkarianovi kolem krku a on ji vroucně objímá. Pořád si nemůžu zvyknou na to, jak to mezi nimi jiskří, kdykoli jsou spolu.
Rose sedí na posteli a nerózně se po nás rozhlíží. Vypadá vyděšeně, ale je živá. Zvedá se a s pevným výrazem mi kouká do očí. Nejspíš se dožaduje vysvětlení.
"Nevadí ti, když půjdeme jinam?" Rose na znamení, že nevadí, kroutí hlavou. Nechce se mi všechno vysvětlovat tady. Kdykoli může někdo přijít a bohatě stačí, že o strážcích bude vědět Rose. Doufám, že se mi jí podaří přesvědčit a ne, ještě víc vyděsit.
Ještě před tím, než vyrázíme, bere Rose do ruky pero a papír. Nejspíš chce napsat vzkaz, ale strašně se jí klepe ruka. Přicházím k ní a aniž by se dotkla perem papíru, objevují se na něm slova. Rose valí oči.
Cítím, jak z ní doslova sálá energie a moc. Vypadá dost utahaně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | 19. března 2011 v 20:42 | Reagovat

Píšeš opravdu suprově ;-) myslim si,že i líp než nějterý spisovatel ktereý se tim živý :-D opravdu pěkný ;-)

2 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 19. března 2011 v 20:55 | Reagovat

:D :D :D Děkuju Ti! :-D  Ve škole Ti poradim s písemkou nebo úkolem ;))) :D xDDD

3 Vendula Vendula | 20. března 2011 v 16:05 | Reagovat

Úžasné :-)

4 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 20. března 2011 v 16:16 | Reagovat

Děkujůůůů!!! Já Vás mám tak ráda! :D :-D

5 Ajka Ajka | Web | 10. dubna 2011 v 17:30 | Reagovat

Hezké:)

6 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 10. dubna 2011 v 17:51 | Reagovat

Děkují! :)

7 Saruwatari Ritsu Saruwatari Ritsu | 6. května 2011 v 22:19 | Reagovat

No tak jsem se konečně dostal ke 2. dílu ... ale tentokrát slibuju že už to začnu pravidelně číst ;-)

8 Lizz Lizz | Web | 14. června 2011 v 13:54 | Reagovat

Zdravím, :D
Tuhle a následující čtyři jsem četla v buse, ale jdu dopsat komenty... xDD
Mimochodem, jaks to udělala, že mi jedna kapitola vyšla přesně na zastávku a udržela mě tak při vědomí až do Počátek, kde jsem potom padla do bezvědomí a probrala se až v Jihlavě? xD
Ale k věci...
On vylezl z hory? o.O Hezkyy :D
Hehééé, takže tu máme novodobou Lathenii, která je spříznená duše s Dillonem, chápat to dobře? xD Ten nápad se mi doppravdy zamlouvá :D :D :D :D Jen tak dáál :D :D :D

9 Chloé Chloé | E-mail | Web | 14. června 2011 v 19:54 | Reagovat

:-D To s tou zastávkou to bylo vypočítaný :DDDD
Dík, vážím si toho :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama