kapitola 4

12. února 2011 v 18:01 | Chloé |  Strážci času- Probuzená temnota

Dillon

Ještě nikdy jsem se tak netěšil na ráno. Ještě nikdy jsem necítil k dívce takové pocity, jako k Rose. Arkarian mi včera naznačil, že by mohla být má spřízněná duše, ale nečekám, že se mi bude vrhat do náruče.
Rychle opouštím dům a vydávám se na cesru k Rose. Včera řádila pořádná bouře a ještě teď fouká dost silný vítr.
V hlavě mi proběhl obrázek Rose, jak nedýchá. Měl jsem chuť do všeho kopnout a zahrabat se pod zem. Kdyby zemřela, asi bych se na mástě složil. Trochu vím, jak se cítí Ethan, když viděl umírat Rochelle. Ale Rose nezemřela. Můžu si jen představovat, jak drtivé to pro Ethana musí být. Od její smrti uběhl měsíc a vypadá čím dál tím víc hůř. Chodí jako tělo bez duše a je bledší než sníh, o nic se nezajímá. Po včerejší zkušenosti si musím dávat pozor na pusu. Nerad bych vypustil něco o Rochelle. Strašně rád bych Ethanovi pomohl, ale nevím jak. Všichni ví, že se mu Matt snaží pomocí nějakých kouzel zmírnit bolesti, které ho po smrti Rochelle neopustily.
Ethan si Rochellinu smrt vyčítá a to ho uvnitř ničí. Viděl umírat svou sestru, před měsícem svou životní lásku. A za veškerou jeho bolestí stojí jeden jediný člověk. Teda, nevím jestli je hodné ho nazývat člověkem. Nemusím se asi zmiňovat, že jeho otec Shau si o něj dělá veliké starosti.
Myslel jsem, že mám skvělou náladu, ale myšlenky o Ethanovi mě přivedly úplně na jinou. Chmurnější. Ethan je můj kamarád a co trápí jeho, trápí i mně.
Asi si to pořádně neuvědomuji a stojím před Rosiným domem. Chystám se zaklepat, ale v tom otevírá Rayn. Rosin starší bratr.
"Čus," snažím se o pohotový úsměv. "Je Rose doma?"
"Nazdar." Jediné slovo mi stačí a hnedje mi jasné, že si ho budu muset spřátelit, jinak mi nedá žádný prostor k tomu, abych sbalil Rose. "Jo, je doma." Žádné pojď dál. Nebyl by problém s ním zatočit, ale přece ho nemůžu zmlátit na prahu jeho vlatního domu. Ne, zatím se budu snažit chovat se jako beránek.
"Rayene, pusť toho mladíka dál," slyším příjemný mužský hlas a u dveří se vynořuje otec Rose. Vypadá mnohem víc přátelsky, než Rayn. Ten mi neochotně ustupuje z cesty. "Rose je v kuchyni," marká na mně její táta.
"Děkuju." Musím udělat dojem. Těžko by mě k ní pustil, kdyby si myslel, že jsem nevychovaný buran.
Nejistě nakukuji do kuchyně. Rose sedí u stolu a snídá nějaké lupínky s mlékem. Zvedá oči, zaměřuje mě a po tváři se jí rozlévá upřímný úsměv. Úsměv, který mi třese s koleny. Tak tohle se mi nestalo ani s Neriah, ačkoli jsem si myslel, že právě ona je mou životní láskou.
"Ahoj, posaď se. Dáš si něco?"
"Ne, děkuju," usmívám se. Dívá se mi do očí a oba naráz tuhneme. Všechno a všichni kolem mizí. Jak rád bych jí objal a už nikdy nepustil. Rose ale uhybá pohledem, protože vchází Christian a Rayn. Oba se na mně mračí. Mám výbušnou povahu, vím to a zatím se ovládám. Ale jestli na mně takhle budou civět dlouho, vybuchnu a moc pěkné to nebude.
Naštěstí přichází Rosin táta. Má světle zelené oči, jako Rayn a na rtech mu hraje úsměv. Rose a Christian mají oči modré. Takovou modrou, jako barvu očí, jsem ještě nikdy neviděl. Jako letní obloha, jasně modrá. Nejraději bych se v těch jejích očích topil jako v nějakém bezedném oceánu.
"Máš rád fotbal, chlapče?" ptá se mě její otec.
"Ano, pane." Od doby, co zemřel Lorian jsem si skoro odvykl někoho oslovovat pane.
"Výborně, co děláš tenhle víkend?"
"Eh.... nic, o čem bych měl dopředu vědět."
"Skvělé. Dnes odpoledne odjíždíme na fotbalový zápas do Melbourne. Vím, že je to trochu narychlo. A protože bude hrát můj bývalý tým, mám několik volňásků a byla by škoda je neuvyužít. A napadlo mě, že by si jako Rosin přítel..."
"Není to můj..." protestuje Rose, ale zastavuje se. Asi se jí líbí pomyšlení, že jsem její oficiální přítel.
"Prostě mě napadlo, jestli by si nechtěl jet s námi," pokračuje její táta a zubí se od ucha k uchu. Rose se taky usmívá, ale snaží se to maskovat obrovským soustem lupínků. Strávit s Rose dva dny?
"To by bylo bezvadný, ale..." Vzpomínám si na Ethana. Rose zvedá hlavu a vypadá ublíženě. Možná si myslí, že nechci jet. Rychle to musím uvést na pravou míru. "Mám jednoho kamaráda a nedávno mu zemřela přítelkyně. Nemůže se z její smrti vzpamatovat a měl by víc mezi lidi. Tak byste měl vzít raději jeho."
"Nemluvíš ty náhodou o Ethanovi Robertsovi?"
"Ano."
"Znám se s jeho otcem. Jedou s námi, oba." Její táta je snad bůh! Tak hodného a milého člověka jsem ještě nepotkal. Christian a Rayn se na mně mračí ještě víc. Asi se jim nelíbí, že budu rušit jejich rodinný výlet.
"Tak hoši, odjezd," popohání Rosiny bratry a znovu na mě mrká. Chce nám dát chvíli o samotě. Vděčně se něj usmívám.
"Zatím čau." Rayn mi dává herdu do zad. Před jejich tátou to mělo vypadat jako přátelské gestu, ale dal do té rány mnohem víc síly. A že zrovna já musím uznat, že sílu má. A jakou!
Konečně jsme s Rose sami.
"Promiň," říká omluvně. "Rayn to přehnal."
"V pohodě," zubím se na ni a snažím se vypadat v klidu, i když to docela bolí. "On nějak sportuje?"
"Jo. Běhá, dělá basket a bojová umění."
"Jak ti je? Po včerejšku?" dodávám a Rose mizí úsměv z tváře.
"Nijak zvláštně. Jenom mi chvilku bude trvat, než to všechno vstřebám."
"Chce to jen čas."
"Co je zač Matt? Nepřijde mi stejný jako ostatní." Cože? Jenom klid, Dillone. Rose je má spřízněná duše. Co když necítí to co já?
"Matt je nesmrtelný. Je to syn boha míru, Dartemise. Má moc, o které se nám ano nezdá."
"To jakože neumře?"
"Umřít může, ale musel by to zabít další nesmrtelný. Třeba Neriah. Taky je nesmrtelná."
"Tak to je hustý. A co ostatní?"
"Arkarian má pozastavené stárnutí a už žije přes 600 let. Stejný dar dostala Isabela, která přestane stárnout až až jí bude 18. Ethan a já jsme obyčejní smrtelníci."
"A já?"
"To nevím, ale veř, že obyčejná nejsi."
"Co se stalo Ethanovi?"
"Jeden chlap jménem Marduk mu zavraždil sestru a pak jeho dívku. Jmenovala se Rochelle. Marduk je naštěstí mrtví."
"A nebude ti vadit, když pojedeš s námi? Nemusíš. Měla jsem pocit, že ti to táta vnutil."
"Jak by mi to mohlo vadit, když..." Když si tak úžasná! Nejraději bych to vykřičel do světa, ale uvědomuji si, že na mně Rose kouká a čeká, co ze mně vypadne. "Eh... ne, nevadí." Najednou mě napadá, že by měla vědět o mé práci pro Řád. "Víš Rose, já jsem dřív pracoval pro Lathenii." Kulí na mně své úžasné oči. "Ale už dávno pro ni nepracuju. Zradil jsem jí, stejně jako Rochelle zradila Marduka. A dost jsem se divil, že mě včera v tom pokoji na místě nezabila."
"Chceš říct, že tě chce zabít?" vykřikuje a vstává tak prudce, že židle na které před chvíli seděla dopadá s rachotem na zem.
"Ne, kdyby chtěla, už by to dávno udělala a nemusela by hnout ani prstem." Já jsem ale idiot! Musím jí nějak uklidnit. Taky se zvedám a přicházím až k ní. Celou dobu se do sebe vpíjíme očima, ve kterých vidím, že si o mně dělá starosti. Bez dlouhého váhání ji přitahuji k sobě a objímám ji. Hlavu má položenou na mé hrudi a já lapám po dechu. Zvedám ruku a hladím ji po hedvábných tmavě hnědých vlasech. Pouhé objetí a já se cítím jakobych se vznášel. Každou chvíli strávenou s Rose ve mně vzrůstá pocit ji chránit.
Nikdy bych nedopustil, aby jí někdo ublížil. Ethan to samé cítil k Rochelle a přesto zemřela. Tahle myšlenka mi vyvolává mráz, který mi přejíždí po zádech. Poslední dobou mám v myšlenkách pořádný zmatek. Pohledem sjíždím na hodiny. Máme 10 minut na to, dostat se do školy, vzít si učebnice a dostavili se do třídy.
Rose si toho také všímá a jemně se ode mně odtahuje. uklízí nádobí do dřezu, obléká si bundu a hází si přes rameno tašku.
"Vaši se nebudou zlobit, když budeš pryč celý víkend?"
"Já rodiče nemám. Stará se o mně a další tři děti naše pěstounka Margaret."
"Promiň, já nevěděla, že..."
"To je v pořádku. Margaret je milá a hodná paní a skvěle se o nás stará. Rodičům na mně vůbec nezáleželo. Pořád jen pili a hádali se. Jednou jsem byl úplně na dně a ten den mě našla Lathenie. Bylo mi osm. Do čtrnácti let jsem ty neustálé hádky snášel. Když jsem měl slavit patnáctiny, znovu byli nalití. Tentokrák ale mnohem víc, než kdykoli jindy. Začali se hádat a táta uhodil mámu. To už jsem nevydržel. Stoupl jsem si před mámu ve snaze ji chránit, ale táta byl tak opielj, že se do mně nemohl trefit. Já jsem byl vytrénovaný a navíc strašně naštvaný. Přirazil jsem ho ke zdi a díky své síle jsem mu nechtěně zlomil ruku. Máma na mně začala ječet, ať jí zmizím z očí, ze života. Ten den jsem se sbalil a odešel. Na ulici jsem přežíval, tím, že jsem kradl. Asi bych skončil v pasťáku, kdyby mě nenašla Margaret." Otáčím se na Rose, která se nesnaží skrývat šok. Musím jí přivézt na jiné myšlenky.
"Už se těšíš na dnešní trénink?" ptám se jí.
"Jo." Hned celá září. "Strašně moc."
"Já myslím, že tě bude učit buď Matt, Arkarian nebo dokonce samotný Dartemis."
"Jakože by mě... učil bůh?"
"Je to dost možné."
"Já to do konce školy nevydržím."
"Nemůžu uvěřit tomu, že holka jako ty, jezdí pravidelně na fotbal."
"Proč je to tak neuvěřitelné?" Asi jsem jí naštval. Tváří se uraženě, hned ale vyprskává smíchy.
"Nevím, jseš přece jenom holka a... AU!" Dostávám od ní perfektního koňára do ramena. Rose se rozbíhá směrem ke škole. Zbývají nám už jen čtyři minuty. Páni, je vážně rychlá. Také se dávám do běhu. Nedělá mi problém ji dohnat a po chvíli běžíme a smějeme se vedle sebe.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 13. února 2011 v 19:30 | Reagovat

Fakt skvělý =). Doufám, že budeš pokračovat =)

2 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 13. února 2011 v 19:32 | Reagovat

Jinak, máš napsanou už nějakou jinou knížku, nebo krátký příběh? Asi jo viď. Nevypadá to, že by tohle byla tvoje první knížka :D. To co píšu já, to je moje první, což si myslím, že šlo vidět :D.

3 Chloé =)) Chloé =)) | 14. února 2011 v 17:23 | Reagovat

Děkuji :-) Ano, doma píšu jeden příběh a ten má už 280 stran a nějak ho nedokážu ukončit. Je to můj první příběh a nemůžu se s ním rozloučit :D By mě zajímalo, jak si to poznala ...  
:-) A kdyby si našla ještě nějaké chyby ihledně třeba očí, tak mi dej prosím vědět :-) =))

4 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 14. února 2011 v 22:08 | Reagovat

Jednoduše :D. Když porovnám můj a tvůj začátek pkračování, je to dost rozdílný. Už jsme někde psala, že ten můj začátek není promyšlený, vrhla jsem se do něj jen tak. Ten tvůj je ale vážně pěkně napsaný. Nic není dokonalý, ale vedeš si dobře. Zkrátka, tím, že píšeš jiný příběh a máš toho už hodně, sis procvičila psaní, vyjadřování a celkově i nápady.
Piš dál, já budu číst :D. Předem ti doporučuju, aby sis vždycky pak po sobě napsanou kapitolu přečetla, často tam máš překlepy :DDD.

5 Chloé =)) Chloé =)) | 15. února 2011 v 13:22 | Reagovat

Děkuju za doporučení, určitě to udělám :D Některý ty chyby jsou ale vážně hrozný :D :D :D :D

6 Liss Liss | Web | 13. března 2011 v 18:55 | Reagovat

hezký. holky, všimla sem si, že v píbězích vás dvou se dost často vykytuje s rachotem padající židle :-D  ;-)

7 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 13. března 2011 v 19:08 | Reagovat

:D :D :D Nebudeš tomu věřit, ale je to jen náhodička :D :D A u mně se ještě párkrát objeví, hele :-) Ale dobrej postřeh .-) :-D

8 Liss Liss | Web | 13. března 2011 v 19:39 | Reagovat

no já si tak občas všimnu nějaký blbosti. náhodou tomu věřím, já s kámoškou jsme ve slohovce použily několik tejných vět s tím rozdílem, že já je měla gramaticky správně :-D  :D

9 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 13. března 2011 v 19:48 | Reagovat

:-D Ty si na pravopis hodně potrpíš, co??? :-) Je to samozřejmě dobře :D

10 Liss Liss | Web | 14. března 2011 v 12:45 | Reagovat

hej ani ne, ale prostě já a jazyky. U ajiny mě to taky štve. :-D no co, jsem magor ;-)

11 Chloé =)) Chloé =)) | 14. března 2011 v 14:16 | Reagovat

:D :D

12 Lizz Lizz | Web | 14. června 2011 v 13:59 | Reagovat

Ta představa, že by jí učil bůh musí být geniální. xD
A mimochodem! Jen do něj! xD Jen tak dál holka. xD Tyhle předpoklady jsou na pěst. xD Mám na mysli to, že holky tak a kluci onak.. xDD Jak dneska vychovatlka dorazila s tím, že u kluků chápek, že mají bordel, ale my jako holky bysme si přece uklidit mohli. xD Dívalal jsem se na ní moc hezky.. xDD :D
Mimochodem, utíkat? Do školy? Smát se? A nechtějí číslo na cvoakře? Nicméně jsem zvědavá, jestli víkend proběhne v klidu nebo se něco zvrtne. :D :D No... Znám jeden lék.. xDDD Číst dál.. xDD Budu si muset dojít další dotisknout na vychovatelnu nejspíš. xD

13 Chloé Chloé | E-mail | Web | 14. června 2011 v 19:57 | Reagovat

Já teda se smíchem utíkám ze školy, ale co naplat :-D Když máš utíkát s kým, tak se měju i tam a heh... "krapet" se zvrte :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama