kapitola 17

9. března 2011 v 19:50 | Chloé |  Strážci času- Probuzená temnota
Takže B.B.Q... jestli se Ti to nebude líbit, můžeš si za to sama, páč si na mně psychicky tlačila!!!
Samozřejmě si dělám legraci... :DDD


Rose

Prostě brilantní! Už jsem konečně vypadla z toho velikého kruhového sálu a teď se rozhlížím po překrásném náměstí zdejšího antického města.
Popravdě jsem zklamaná. Zklamaná a naštvaná. Čekala jsem, že mi řeknou něco o schopnostech, kterých mám, ale místo toho mi oznámí, že pojedu na "výlet" do Berdunu. A navíc s Mattem! Ten kluk mi pěkně leze na nervy.
To odebírání moci už znovu podstupovat nebudu. Takovou bolest a bezmoc jsem v životě nezažila. Bylo to, jako když vám oznámí, že máte nějakou smrtelnou nemoc a vy máte jen několik sekund do konce života. Když jsem ležela na podlaze toho sálu a svíjela se v mučivých bolestech, chtělo se mi umřít. Když vás něco bolí tak moc, že vám to sebere všechny sny a vysněné cíle, chce se vám umřít. A mně se chtělo. Kdyby Arkarian nezasáhl, asi bych neměla sílu dál té myšlenkce odolávat. A i přes to, že to tak bolelo, vykřikla jsem jenom jednou. Kčičet se mi chtělo, ale nějak jsem tojo nebyla schopná. I mé hlasivky byly otupeny tou nesmírnou bolestí.
Ale teď už je po všem a já jsem ráda, že jsem mezi živými. Je tu ale ještě jeden problé, který se týká mé rodiny. I když jsem o tom přemýšlet nechtěla, v mysli jsem přemítala o tom, kdo by mi dělal toho ochránce. Jsem si naprosto jistá, že by vybrali právě Rayena.
Procházím se starodávným městem a přemýšlím.
Dartemis chtě něco probrat s Mattem a Arkarianem. S Dillonem si chtěla promluvit lady Arabella. Byl docela překvapený, vždyť ani neměl v plánu se tu dnes objevit, ale neremcal a poslušně s ní odešel.
Docela mě zajímá, o co jde. Ale určitě se to od Dillona dozvím.
Sedám si na lavičku a pozoruji dva malé chlapce. Odhaduji jim tak deset let. Hrají si s hliněnými kuličkami. Moc bych chtěla vědět, jak tento svět vlastně funguje. Třeba tu lidé nestárou a prožívají jeden a ten samý den, aniž by to věděli. Nebo je tento svět jen v mé hlavě a já prostě jenom sním.
"Není jenom v tvé hlavě." Z přemýšlení mě vytrhává příjemný a milý hlas. Zvedám hlavu a dívám se na krále Richarda. Na první pohled jsem si ho oblíbila. Připadá mi jako hodný strýček. Richard se široce usmívá a já zapomínám, že před ním své myšlenky skrýt nemohu. "Mohu si přisednout?"
"Jasně," dělám mu místo na lavičce. Cítím, že i on blokuje své schopnosti, abych se cítila lépe.
"Rose, měla by si zájem se naučit ovládat moc, kterou máš od Lathenie?"
"Ano!" vyhrkávám táměř okamžitě.
"Víš, většina z nás nemá zkušenosti s magií, kterou máš v sobě ty. Ale já jsem před časem dělal pro našeho bývelého pána špeha a myslím, že bych byl schopen tě naučit, jak s takovou mocí nakládat."
"To by bylo skvělé."
"Jsem rád, že se ti můj návrh líbí." Kde se ale budeme scházet? "Ano, to je další věc, kterou budeme muset domluvit. Úplně nejlepší by bylo, kdybysme trénovali co nejvíce. Asi to uděláme tak, že se setkáme v arkarianových sálech. arkarian ti vždy otevře vstup do hory a já tam budu čekat."
"A nebude vás to zatěžovat, můj pane?" Neměla bych z toho dobrý pocit, kdybych věděla, že nestíhá.
Docela se mi líbí říkat "můj pane". Slyšela jsem, že tak Dillon, Matt, Arkarian takhle oslovuje čleby Tribunálu. Ti se tak ale oslovují i mezi sebou.
"Ne, právě naopak. Bude mi velkou ctí, když budu most učit někoho tak vyjímečného."
"Eh... děkuju," usmívám se na něj.
"Víš Rose, začátek je vždy těžký, pro všechny. Nenech se odradit lidmi, kteří tě nechtějí chápat. To, že máš v sobě, v uvozovkách, špatnou magii ještě neznamená, že jsi špatný člověk. A chtěl bych se omluvit za to nedorozumění."
"Teď vám nerozumím."
"Nedorozumění, které se týká barvy tvé tuniky. Byla po příchodu černá, že?"
"Ano, to byla." Stejně jako před tím Arkarian se král jen jemně dotýká látky a barva se hned mění z bílé na zářivě zlatou. Všimla jsem si, že takovou má Arkarian a Matt. Dillon má bílou.
"Jé," zapomínám na všechny špatné věci se setkání s Tribunálem.
"Neřekl bych, že sis vedla špatně. Jen si tu poprvé a každý to bere jinak. Ve bětšině případech to noví Strážci berou jako nejlepší zážitek za život. Jen málo z nich by na setkání zapomělo. A ty si něco mezi tím."
"Mohla bych se na něco zeptat?"
"Jistě."
"Co chce lady Arabella Dillonovi?"
"Má milá, to ti Dillon poví sám. Už tě schání a je až moc jednoduché ztratit se v paláci." Vyskakuji z lavičky, ale hned si uvědomuji, že král Richard je stále tam.
"Děkuju. Za všchno," skláním hlavu na vyjádření úcty a pak už odbíhám směrem k paláci. Už zdálky vidím Arkarianovi výrazné vlasy. Vedle nej stojí Dillon a zapáleně o něčem diskutují.
"Ahoj, co to máš na sobě?" všímá si hned Dillon.
"To král Richard. Nabídl mi, že mě naučí používat moc, kterou mám!" říkám nadšeně. On taky celý září a jeho úsměv mě příjemně hřeje u srdce.
"Já už konečně vím, co je má druhí schopnost," pevně mě objímá a všechny chmury dneška jsou nadobro pryč. "Když jsem přišel z Řádu ke Strážcům, tak jsem při přijímacím ceremoniálu dostal od lady Arabelly dar nahlížet do záležitostí srdce a citů. Teď už vím, proč. Je to má druhí vrozená schopnost a tím se taky vysvětlují ty divné pocity."
"To je skvělé!"
"Jo. Není to nějaká super schopnost, ale jsem rád, že jsem konečně přišel na to, o co jde. Konečně si připadám...celý."
"Nechcete se někam podívat?" navrhuje Arkarian, ale já ho musím zklamat.
"Promiň, ale já musím co nejdřív domů a nějak zakecat tu cestu do Berdunu." Sice se jede až za dva dny, ale i tak musím rodinu upozornit. Myslím, že nebude problém s dovolením.
"Nevadí," přívětivě se usmívá. "Zítra budu čekat před vchodem do hory. A když tam nebudu, stačí zavolat mé jméno."
"Dobře," přikyvuji na znamení, že chápu. Právě jsem se rozhodla, že si nenechám kazit náladu a už vůbec ne od Matta. Zrovna v tu chvíli se objevuje u nás.
"Co se děje?" Arkarian asi tuší něco zlého.
"Byla zaznamenána negativní aura v Angel Falls. Lathenie proti nám opět začíná používat lidi."
"Myslíš něco jako Řád chaosu?"
"Ano, ale zatím to je jen jeden člověk, u kterého sme poznali větší schopnosti. Může to být kdokoli." Matt mi věnuje významný pohled. Říkala jsem, ž se nenechám vytočit? Beru to zpět! Nezvedá se mně vlna vzteku, ale mehutná tsunami. Matt čeká na mnou reakci. On mě chce vytočit. Nesmím mu udělat radost.
"Jo, kdokoli," vracím mu jedovatý pohled. Je to tu zase. Mezi námi lítají blesky zlosti.
Nevím, ale vypadá to, že si tady Matta všichni váží. Proč nebýt jednou vyjímka? Opovrhovat autoritami mi nedělá problém. Ale Dartemisovi bych si odporovat nedovolila. Jen na chvíli jsem zachytila jeho pohled. Byla to jen setinka vteřiny, ale hned jsem uhla. Mattův pohled je o něco snesitelnější, ale stejně vás po chvíli donutí uhnout. Už dvakrát jsem mu takhle uhla a nehodlám to riskovat i po třetí.
Matt se jízlivě usmívá a mně dochází, že moje myšlenky jsou moc hlasité.
Ten nápad s "výletem" do Berdunu se mi líbí čím dál méně.
Arkarian a Dillon vnímají tu nepřátelskou atmosféru mezi mnou a Mattem.
Matt schválně uvolňuje množství energiea mně se chce od něj utéct. Pociťuji k němu něco, co jsem si vůči Mattovi cítit zakázala. A to strach. Jasně mi dává najevo, že to on je ten silnější a mocnější. Syn boha...
"Tak jdeme?" spěchá Matt.
"Ano," přikyvuje Arkarian a soucitně se na mně dívá.
"Tak hele," obořuje se Dillon na Matta. "Já moc dobře vím, jak se Rose cítí a taky vím, že za to můžeš ty. Nech toho, prosím. Víš, že podruhé prosit nebudu." Dillon mluví celkem klidně, ale výhružka je téměř hmatatelná. Matt a Dillon si kouají do očí a svádí tichý boj. Docela mě překvapuje, jak dlouho Dillon odolává pohledu nesmrtelného.
Střílím po Arkarianovi prosebným pohledem.
"Tak jo, nechte toho. Bylo by zbytečné se do sebe pouštět, navíc tady. Členové Tribunálu by s vámi nejspíš pěkně zatočili. Matte." Matt rezignovaně přikyvuje a svou energii opět usměrňuje do sebe. Mám pocit, že to udělal jen kvůli Arkarianovi a Dillonovi.
Matt ae enchává oči zavřené a záhy se přemišťujeme. Ocitáme se v Arkarianových sálech. Už na sobě nemám tuniku a není tu příjemně teplo. Mám na sobě džíny a bundu aje tu šílená zima.
"Neochladilo se nějak?" konstatuje Dillon.
"Jo," potvrzuji. Vážně se tady dost ochladilo. Mám zimní bundu a čepici, ale i tak mi zimou drkotají zuby.
"A ještě se ochlazovat bude," oznamuje Matt.
"Nevíš, kolik je stupňů?" ptá se Dillon Matta.
"Minus dvacet šest."
"myslíš, že za to může Lathenie?"
"Je to dost možné," krčí rameny.
"Nechci vás vyhánět, ale měli byste jít a co nejrychleji se dostat domů."
"Tak se měj hezky," loučím se s Arkarianem. Jsem moc ráda, že jsem si o něm neudělala přehnaný závěr. Je moc hodný a milý.
Venku je ještě větší zima. Mráz mě štípe do tváře jako miliony malých ledových jehliček. I ten nejmenší nádech bolí na plicích a vy máte pocit, že vám vzduch zamrzá přímo v krku.
"Já jdu za Neriah," otáčí se na nás Matt, ale lepší by bylo říct, že se otáčí na Dillona. "Tak se mějte a Dillone, až budeš doma, tak mi pošli myšlenku, že jsi v pořádku." Matt na chvíli mlčí a řekla bych, že váhá, ale nakonec zvedá oči a krátce se na mně dívá. "A ty taky."
"jasně, čau," přikyvuje Dillon. Matt se otáčí směrem k lesu, tudíž zády k nám a já na něj vyplazuji jazyk. Vím, že je to dost dětinské gestu, ale nemohla jsem si prostě pomoct. A navíc už to dělat nebudu. Ještě by mi zmrzl jazyk.
Odhaduji, že je tak sedm večer a doma si o mně musí už dělat starosti.
"Já se tak těším do postele," zívám. Cítím se nějak unaveně.
"Můžu tě doprovodit domů?"
"Že se ptáš. Je tmavý večer, cesta dlouhá. Přece nemohu odmítnout namakaného super bojovníka, ne?"
"Super bojovník?" směje se. "To se mi líbí."
"To zasedání bylo z ničemu. Krom setkání se samotným bohem a členy Tribunálu to bylo k ničemu."
"Co se tam vůbec dělo? Slyšel jsem křik."
"Dartemis se mi pokusil vzít moc od Lathenie."
"Cože?!" Dillon se prudce zastavuje a já mám pocit, že jeho teplota náhle stoupá. "Mohlo tě to zabít! Jak to mohli udělat?"
"Dillone, chtěla jsem to zkusit. Chtějí do toho všeho zapojit někoho z mé rodiny, ale to jsem odmítla."
"Proč proboha?"
"Nemůžu riskovat jejich životy."
"Ale takhle riskuješ ten svůj." Dillon vypadá zdrceně.
"Dillone, budu v pořádku."
"Ty nevíš, jaká Latheie je. Zabijí lidi bez špetky soucitu. Udělá cokoli, aby dosáhla svého."
"To říkali taky. Ale řekla jsem ne jim, tak mě ani ty nedonutíš změnit názor."
"Ale..."
"Dillone, pochop to. To prostě nejde. Pojď radši domů."
"Dobře. Ale nebudu klidně spát, když vím, že ti hrozí nebezpečí."
"A co by to bylo za život, kdyby žádné nebylo? Zabít tě může prakticky cokoli a nějaká bohyně je na mně krátká," usmívám se, ale cítím to jinak. Taky se bojím, ale Dillon vypadá, že se z vteřiny na vteřinu rozhodne, že se k nám nastěhuje.
Domů jsem se dostali asi po půl hodině opatrné chůze, protože chodníky jsou pokryty vrstvou ledu. Rychle se s Dillonem loučím.
Doma už na mně všichni čekají.
"Ahoj, omlouvám se, že jdu pozdě," přicházím do kuchně, kde sedí Rayn, Chris a táta. Všichni se tváří vážně. "Co se děje?"
"Rose, sedni si," vyzívá mě táta a já tak dělám. Pořádně se nadechuje, vypadá, že se mu těžko vysloveje. "Rose, já vím, že se ti tady líbí. aby taky ne, když ses tady narodila. Za krátkou chvíli sis tu určitě našla spoustu přítel a je tu i Dillon..."
"Tak jo, vybal to." Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Na rychlé změny jsem si už zvykla a mezi třemi chlapy si nebudu hrát na dámičku.
"Budeme se stěhovat."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | 9. března 2011 v 20:10 | Reagovat

pááááni, píšeš vážně skvěle. Je to vážně dobré pokračování strážců času. :) :) :) :D

2 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 9. března 2011 v 20:32 | Reagovat

Jé, mockrát Ti děkuju :-) Jsem ráda, že se Ti to líbí :-) :D

3 B.B.Q B.B.Q | 9. března 2011 v 20:48 | Reagovat

jaj to naštve..to stěhování =D..stejně ji tady necháš že?

4 svobi svobi | 10. března 2011 v 9:21 | Reagovat

Konečně se to začíná zamotávat:)

5 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | 10. března 2011 v 11:09 | Reagovat

[3]: Taky mě štvalo, když mi rodiče oznámili, že se budeme stěhovat :-( :D

[4]: Tak děkuju :-D :-)

6 B.B.Q B.B.Q | 10. března 2011 v 14:06 | Reagovat

takže ji pošleš někam pryč?=D..ale zvykla sis ne? Taky sme se stěhovali a dá se to =D ale kdybych byla Strážkyně tak by mě to naštvalo =D

7 Chloé =)) Chloé =)) | 10. března 2011 v 16:23 | Reagovat

Ale j=o, zvykla jsem si, jenom že sme se stěhovali z města do vesnice a dojíždím do školy, ale jinak je to lepší :D :D To, co bude s Rose se dozvíš v dalších kapitolách :D :-D  :-D

8 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 13. března 2011 v 20:07 | Reagovat

Promiň, že jsem opožděná se čtením, konkurentko :DDD. Sotva mám čas na to svoje psaní. Ale jinak - skvělý. )Myslím tahle kapitola)

9 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 13. března 2011 v 20:34 | Reagovat

Děkuju :-D I za přezdívku :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama