kapitola 20

17. března 2011 v 16:31 | Chloé |  Strážci času- Probuzená temnota
Pro super holčinu, která se se mnou dneska pořád smála. Aničko! Mám Tě moc ráda! :))*

Matt


Vystupujeme z mnoha dalšími lidmi a ocitáme se na nádražní hale v Berdunu.
Už na první pohled tu vše působí... smutně. Říz tomuto místu dodávají pouze davy fanoušků mířící na zápas.
Vůbec netuším, kde toho kluka máme hledat.
Musím uznat, že v Rose jsem se strašlivě spletl. Dost mě překvapila, když se postavila do rány tomu klukovi. Co kdyby měl místo lahve nůž, nedej bože nějakou pistoli. Myslím, že by tam Rose stejně skočila. A udělala by to i za vědomí, že by věděla, že mě ten kluk zabít nemůže.
Je na tom ale i něco pozitivního. Jsem moc rád, že ten kluk vešel do našeho kupé. Kdyby ne, tak bychom se s Rose určitě dál hádali.
Vycházíme z haly. Je tu stejná zima, jako v Angel Falls, ale tady je něco špatně. Ze všech koutů a ulic na mně útočí varovné myšlenky.
Žije tu asi 20 000 lidí, ale venku jich kvůli zimě moc není.
Cítím tu něco zlého. Zhluboka se nadechuji, až mě z toho pálí na plicích. Hned ale poznávám ten známý zápach. Takhle páchne smrt. Blízká smrt... Vzduch je jí doslova přesycený.
Musíme najít Sheldona a co nejrychleji odtud vypadnout. Něco se tu chystá. Něco ošklivého.
"Kde začneme?" ptá se Rose.
"Nemám tušení," kroutím hlavou. Je velice důležité, aby byla Rose v bezpečí a co nejdál od Lathenie. Ale ten první bod Berdun rozhodně nesplňuje. Něco jí dlužím. "Rose, měla by si odjet."
"Co?" povytahuje obočí.
"Něco se tu stane. Měla by si nasednout na vlak a odjet."
"V žádném případě. Nedonutíš mě odjet, jasný?!"
"Ale..."
"Ne," zaráží mě a používá tón hlasu, který umí jenom ona. "Jedeme v tom oba!"
"Dobře," vzdávám se. Ale budu muset dávat dobrý pozor. Dillon by mě jinak zabil, kdyby zjistil, že jsem dovolil, aby se Rose něco stalo.
"Co takhle zeptat se místních?"
"To je dobrý nápad." Jen pár metrů od nás stojí skupinka nějakých holek. Široko daleko jediná. Všechny jsou to blondýny a jedna má větší podpatky, než druhá. Přicházíme k nim a ony nasazují flirtovací úsměvy.
"Čau, znáte Sheldona Cupra?" jde hned na věc Rose.
"No jasně," chichotá se jedna blondýna.
"Kde bydlí?" vyhrkávám rychle, protože slyším Rosiny pobouřené myšlenky.
"Hned u školy," směje se pisklavým hlasem druhá blondýna.
"A to je kde?"
"Velká budova naproti náměstí."
"Děkujeme," otáčím se a holky raději někam odchází, protože si všimli, jak je Rose probodává pohledem. Zatíná ruce v pěst a já s ní srovnávám krok. "Děje se něco?"
"Ne," vrčí. "Jen mě takový holky dokážou šíleně vytočit. Neptej se proč, protože to ani já sama pořádně nevím."
S pomocí směrových tabulek, které jsou mimochodem všude po městě, se dostáváme na náměstí. Pocit blížící se katastrofy narůstá a mně v hlavě odtikávají hodiny. Máme asi tak čtyry hodiny na to, abychom Sheldona přesvědčili o existenci nadpřirozena a nějak ho donutit, aby s námi odjel do Angel Falls.
Nacházíme se před obrovským domem. Spíše by se dalo říct, že je to menší palác.
Rose se nervózně ošívá. Asi také cítí tu přepjatou atmosféru. Odhodlávám se a zvoním na zvonek.
Téměř okamžitě otevírá nějaký vousatý pán v obleku.
"Co si přejete?" zajímá se hlubokým a nepříjemným hlasem.
"Je doma Sheldon?" ujímám se slova.
"Pan Cupr je na dnešním zápase."
"Aha... no, tak děkujeme." Muž přikyvuje a dveře opět zavírá.
"Jak ho poznáme? Budou tam stovky lidí," konstatuje Rose.
"Někoho se zeptáme. Navíc jsem tomu chlápkovi vyčetl z myšlenek, že náš Sheldon je maskot zdejšího házenkářského týmu, takže nebude těžké ho najít."
"Maskot? Kdo by chtěl dělat něco takového?"
"Já ne, ale usnadní nám to práci. Měli bychom si pospíšit." Rose jen přikyvuje a mě těší, že mám její důvěru. Vždy jsem ji měl. Ale nikdy dřív to nedávala najevo.
Opět se dáváme do rychlé chůze. Berdunskou halu není těžké najít, protože tam míří zástupy a davy lidí.
Organizátoři vybírají menší vstupné a my se dovnitř dostáváme celkem snadno.
Na sedačkách už sedí mnoho lidí, ale i tak není zaplněn ani půlka haly. Musíme se dostat za Sheldonem, ale ten, už jako maskot, pobíhá po hřisti a baví fanoušky.
Jestli s ním chceme mluvit, museli bychom se dostat buďto rovnou na hřiště, nebo se dostat do míst, kam můžou jen hráči a jejich doporovody.
"Hele Matte. Než jsme se přistěhovali do Angel Falls , hrála jsem v tom městě házenou. Sice jen plážovou, ale i tak mám registračku Možná mě pustí do šaten a mohla bych si se Sheldonem promluvit," oznamuje, jako by mi četla myšlenky.
"Tak to je skvělé, ale sama nikam nepůjdeš."
"Matte, to zvládnu."
"Sama-nikam-nepůjdeš!" opakuji důkladně slovo po slově.
"Fajn, ale co když tě tam nepustí?"
"Ale pustí, to nějak zařídím."
Dostáváme se k vchodu do šaten. Je tu ale menší problém. Hlídá tu jeden vysokánský a tlustý chlap. Ten by mohl být překážkou. Napojuji se na jeho myšlenky. Jmenuje se Bob a chce se co nejdříve dostat domů, protože na něj čeká žena s večeří.
"Co chcete?" štěká na nás.
"Chceme jít dovnitř," oplácí mu Rose drsným hlasem.
"Můžou tam jen hráčky a jejich doporvod."
"Já jsem hráčka."
"Jméno!"
"Rosemarie Petersonová." Muž se stáčí k počítači a na klávesnici vyťukává Rosino celé jméno.
"Ano, ano," mumlá pro sebe a znovu se napřimuje. Pohled stáčí ke mně. "A předpokládám, že vy jste její přítel."
"Já nejs..."
"Ano!" Rose je mnohem rychlejší, než já. Chytá mě za ruku a proplétá si se mnou prsty. Hned mi nedochází záměr tohoto činu a snažím se jí lehce vykroutit, ale ona přidává na stisku. Teda, má sílu jako valach. Konečně si uvědomuji svou chybu. Hlídač na nás nedůvěřivě civí. Asi nevypadáme, jako pár. Přistupuji na Rosinu hru a co nejhezčeji se na ní usmívám. Bob nás pozoruje a hlasitě vzdychá.
"Běžte. Nemám zájem se dívat na dva puberťáky, jak..." Dál už ho raději neposlouchám. Jdeme chodbou a když zahýbáme za roh, Rose se mi prudce vytrhává, jako bych jí dal elektrickou ránu.
"Promiň... ale... totiž" koktá a já se musím usmát.
"To je dobré. Bylo to... v zájmu práce."
"V zájmu práce," přikyvuje. Každá jiná holka by byla rudá jako rajče, ale Rose ne. "Tak a teď kudy?"
"Jó, tak to nevím. Co takhle nechat to náhodě?" Hned vedle mě se nachází dveře. Sahám po klice a bez rozmyšlení vcházím dovnitř(já blbec!)
"Ty úchyle!" ječí nějaká holka a hned dostávám házenkářským míčem rovnou do obličeje. Dochází mi, že jsem vstoupil do dámské šatny.
"Do prd..." nějaká holka do mě strká a hned za sebou zabouchává dveře. Nohy se mi pletou a já přistávám na zemi.
Rose se směje, až jí z toho tečou slzy. Pomáhá mi na nohy.
"Ty... ty jsi," chlemtá se, že ani nedoříkává větu a já obracím oči v sloup.
"Do těch dalších jdeš ty,ů odsekávám. Mám na mysli dveře, které jsem naproti dívčích šaten.
"Jo, klidně." Rose stále nemůže ovládat své záchvaty smíchu a bez známky strachu otevírá dveře. Popravdě jsem si přál, aby to byla šatna nějakých babiček, které jsou na aerobiku. Ale Rose má prostě štěstí. Otevřela dveře do chodby, kde je jasná šipka značící cestu na hřiště.
Rose se konečně uklidňuje a utírá si poslední slzy.
"Jdeš?" usmívá se vítězně.
"No jo, měla si jen štěstí," dodávám.
"Jasně." Procházíme kratičkou chodbou a zahýbáme doleva. Už jen asi pět metrů nás dělí od vstupu na hřiště. A co víc? Sheldon jde naším směrem. Má na sobě obrovskou hlavu růžového prasete. Musí mu v tom být hrozné horko.
"Eh, ahoj," zastavuje ho Rose. Hned ke se ke mně dostávají jeho myšlenky. Jasně se zmińují o jejích očích.
"Ahoj," sundává si masku a mně s naskytuje pohled na vysoké, blonďatého chlapce a modrýma očima.
"Jseš Shledon Cupr?" připojuji se k Rose.
"Ano," mračí se.
"Mohl by si s námi ven?"
"Teď, Ne."
"Sheldone, potřebujeme ti něco ukázat."
"Já teď nemůžu odejít. A stejně nevím, jestli půjdu, protože zatím totiž vyhlížíte jako dokonalí blázni."
"Tak hele..." vrčí Rose, ale já jí raději přerušuji.
"Sheldone, je to moc důležité."
"O co jde?"
"Když ti to řekneme jenom tak, vážně si budeš myslet, že jsme blázni," věnuji významný pohled Rose. Toho nepřesvědčíme, aby opustil halu. Už předtím jsme se domluvili, že na něj v takovém případě použije Rose svou schopnost manipulovat s lidmi. Moc dlouho jí to netrvá a má ho dokonale zvládnutého.
"Převlékni se!" rozkazuje mu Rose. "Počkáme venku před halou." Sheldon zuřivě přikyvuje a někam odchází. Kdyby řekla, ať skočí z okna, určitě by skočil.
Venku se pomalu stmívá. Pocit nebezpečí nabírá na intenzitě. Je to jako přetopený kotel. Je jen otázkou času, kdy bouchne.
Sheldon je během pár minut hotoví a všichni se vydáváme do Sheldonova domu, neboli malého paláce.
"Máte hezký dům," snažím se navázat konverzaci, i když vím, že je stále v Rosině moci.
"Není náš," kroutí hlavou. "Jsem adoptovaný. Moji rodiče se zabili v autě."
"Promiň, netušil jsem to."
"To je dobré. Už jsem si zvykl."
"A nebude ti vadit odjet?"
"Ne, nemám je rád. Vyhrávám různé prestižní soutěže, co se týče vědy a techniky. Za některé je první cena dost slušná suma peněz, ale oni mě vždycky oškubou jako slepici. Nejde jim o nic jiného. O mně samotného se nikdy nezajímali." Po chvíli mi dochází, že právě proto si Lathenie vybrala jeho. Je stejně jako Rose spojený se světem zla. Prožil toho tolik zlého, že má v sobě dost zlého pohledu na svět, aby přežil přenos schopností. Jinak je to obyčejný člověk, se kterým se život nepáral.
Do domu nás pouští ten vousatý chlapík. Dost se na mně a Rose mračí a jeho myšlenky jsou až urážlivé. Jdeme nahoru po schodech a potkáváme nějakého kluka. Jen chviličku mi trvá, než si uvědomuji, kdo to je. To je ten, co na nás zaútočil ve vlaku. Pořád vypadá dost zřízeně. Ale v ruce nic nemá. Jako první si všímá Rose a pak mně. Po obou hází zlý pohled, ale nic neříká a jen kolem nás prochází.
Tenhle je dům je opravdu obrovský, stejně jako Sheldnův pokoj. Když je zavřeno, tak kývu na Rose. Ona pouští Sheldona ze svého nátlaku. Ten překvapeně mrká.
"Co tu dělám?" Aha. Vypadá to, že si nemapatuje nic, co se během nátlaku stalo.
"Sheldone, musíme si promluvit a pak to možná pochopíš," pořádně se nadechuji. "Věříš na dobro a zlo?"
"Dost divná otázka," kaboní se. "Ale popravdě. Poslední dobou mi přijde, že něco takového vážně existuje. Samozřejmě je to vědecky nemožné."
"Musíš s námi odjet, nebo tě Lathenie zabije!" vykřikuje Rose, ale hned mi věnuje omluvný pohled, protože jsme se dohodli, že Sheldonovi vše vysvětlím já.
"Kdo je Lathenie?"
"Bohyně chaosu, zkázy a všeho neštěstí na světě."
"Jakože se o mně zajímá bohyně?" uchechtává se. Tohle není dobré, musí to brát vážně.
"Ano," začínám vše vysvětlovat o Strážcích, jejich schopnostech, cestování časem, Dartemisovi, Lathenii a taky přidávám něco o sobě.
Sheldon pozorně poslouchá a Rose překvapivě mlčí.
Také vyprávím, jak jsem se ke Strážcům dostal já. Od unesení Mardukem, až po zjištění, že jsem nesmrtelný. Také mu do puntíku povídám o přijímacím ceremoniálu a popisuji jednotlivé členy Tribunálu.
"Čekáte, že tomu všemu budu věřit?" Zajímavé, přesně tohle si myslela i Rose, když jsme jí pověděli o existenci Strážců.
"Doufám, že ano. Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že mám nějaké schopnosti. Podej mi tu květinu," ukazuji na menší fialovou orchidej. Sheldon nereaguje. Dobře, tak jinak. Soustředím se a květináč letí před celou místnost, až mně do ruky.
"Jak si..." Malinko už začíná věřit. Teda, probíhá to až skoro děsivě stejně, jako s Rose. Zvedám ruku a mávám nad květinou. Hned uvadá. Znovu nad ní mávám a květina je úplně zdravá.
Tak a je to. Přesvědčil jsem ho a dokonce mi začal věřit dřív, než Rose.
"Ty bláho," vydává ze sebe.
"Dobrý co?" zubí se Rose a Sheldon je jejím úsměvem doslova paralyzován.
"Co ještě umíš?" vzpamatovává se a obrací se ke mně.
"Je toho celkem dost," krčím rameny. "Tak pojedeš s námi?"
"Ano. Je to dost ujetý, ale věřím vám."
"Bezva, tak se sbal a hlavně dělej."
"Spěcháme?"
"Jo!" Hodiny v mé hlavě pomalu ale jistě odtikávají posledních pár minut. Nevím, co čekat. Raději se koncentruji a soustřeďuji svou energii do jediného bodu, kdyby bylo potřeba ji rychle použít.
Země se lehce chvěje. Asi tak 2,5 stupně Richterovi škály. Rose se na mně dívá a já pohledem popoháním Sheldona. Nemáme moc času. S dalším následným otřesem mi dochází, že čas nemáme žádný.
"Dělejte, musíme jít ven!" křičím na Rose, přes ohlušující zvuk padání všech možných věcí ze stolů a poliček. Rose reaguje okamžitě, Sheldon jen s malým zpožděním.
Z domu vybíháme tak rychle, že si ani nestíháme brát bundy. Já mám na sobě jen triko s krátkým rukávem, ale Rose má alespoň mikinu.
Je to stejné jako při zemětřesení. Nejdříve přichází vlna dunivého zvuku a jen vteřiny, někdy i setiny vteřin, přicházejí otřesy. Ale tohle není zemětřesení!
"Pane bože, Rose utíkej!" řvu z plných plic. Už vím, o co jde. Bohužel to zjišťuji pozdě na to, abych mohl něco udělat.
Pod Sheldonovým domem se tvoří kruh a celý velký dům se propadá do země! Hroutí se jako by byl postaven z karet. Z domu vychází jen jeden tlumený výkřik. Celý nakonec končí v obrovské jámě plného bahna, vody a sutin z domu. Ti, co zůstali v dom, nemají šanci přežít.
Tohle ale není konec. Kruh se začíná rozšiřovat a bere sebou domy, lidi, zvířata. Ti co spadnou do jámy, se ven živí nedostanou.
Všichni běžíme jako o život, ale třesoucí se země nám běh vůbec neusnadňuje. Nesmíme se zastavit, jinak nás to dostane také. Probíháme kolem haly.
Já se ostře zastavuji. Jen to ne! Jsou tam stovky lidí. Otáčím se čelem ke zvětšující se průrvě v zemi. Natahuji ruce před sebe a veškerou svou energii soustředím sice na prostý, ale velmi obtížně proveditelný příkaz. STOP!
Průrva se zastavuje. Malý kousíček haly už visí přes její okraj. Cítím se mizerně. Ještě nikdy jsem neuskutečnil tak náročné kouzlo. Nikdy jsem neporučil tak mocnému jevu.
V krajině kolem je hrobové ticho. Rose a Sheldon lapají po dechu.
V tu chvíli přichází náraz něčí magie. Není moje, ani Rosina, ale průrva se opět dává do pohybu.
"Né!" snažím se jí opět zastavit, ale už na to nemám moc síly. Tu průrvu někdo ovládá! Někdo hodně mocný a... nesmrtelný!
"Matte, dělej!" Rosin hlas mě vytrhává z šoku. Znovu se rozbíhám, ale stejně jako Rose a Sheldon se zastavuji. Otáčíme se a díváme se na totální zkázu. Hala se pomalu celá hroutí do jámy. Lidský křik a pláč je mnohem hlasitější, než cokoli jiného kolem.
"Pane bože," šeptám. Temnou oblohu projasňuje ohnivá koule. V posledních zbytcích haly museli bouchnout plynové láhve. Železné opěry, obrovské kusy betonu a kovové trubky létají vzduchem a zasypávají nás jako sníh.
Průrva stojí. Jakoby by potřebovala strávit, co "sežrala" teď. Všímám si, že se zvětšila nejen do délky, ale také do šířky. Ona snad spolkne celé město!
"Tak co, Matte. Co s tím uděláš?" ozývá se mi v hlavě něčí hlas. Je mi ale nějak povědomí. Nevím, odkud ke mně letí. Najednou mě přepadává tíživý pocit prohry. Nemůžu s tím nic udělat, protože nejsem dost silný. Ten někdo je mnohem silnější, než já. Takhle by to být nemělo. Připadám si oproti němu maličký a bezvýznamný. Nevím, kde je, ale vím, že je hodně daleko. A má moc ovládat průrvu a dělat si s ní co chce! Dokonce cítím, jak moc je silný. A já teď oproti němu působím jako pětileté dítě, kterému někdo sebral oblíbenou hračku.
"Matte," pokládá mi Rose ruku na rameno. Tvář má zalitou slzami. "Měli bychom běžet dál. Co když se dá znovu do pohybu?" Neodpovídá a rovnou se dávám do běhu.
Bohužel se Rosina slova po chvíli plní ve skutečnost. Průrva se dál zvětšuje. Cestou žera další domy a ukončuje další lidské životy.
Máme celkem náskok, ale ozývá se další výbuch. Cítím šílenou bolest v noze a hroutím se k zemi.
"Matte!" Rose si okamžitě všímá, že ležím na zemi a zastavuje se. Současně s ní zastavuje i Sheldon.
"Poběž dál!" křičí na ni a chytá jí na zápěstí. Je úplně šílený strachy. V takové situaci se přesně ukazuje, kdo je pravý přítel.
"Ne." Rose se mu prudce vytrhává z jeho sevření a během dvou vteřin je u mě. "Musíme dál!"
"Nemůžu," krotím hlavou. Prohlížím si svou nohu. Výbuch vymrštil nějaký kus plechu a ten mi doslova přerazil nohu. Z místa těsně pod kolenem čouhá kost, která protrhala i džíny. Všude kolem je spousta krve. Rose si toho taky všímá. Ani nepostavím, nato abych šel."
"Jsi přece nesmrtelný! Tohle tě nemůže zabít," prohlašuje s nadějí v hlase. Jáma se dál zvětšuje a neúprosně se žene naším směrem.
"Rose, tu průrvu pohání moc nesmrtelného. Je to stejné, jako by se objevil tady a vrazil mi nůž rovnou do srdce. Bude to mít stejný účinek. A to smrt."
"To není možné!" vykřikuje. "Prostě se zvedni a pohni zadkem!"
"Šach mat!" slyším zlomyslné myšlenky.
"Rose, běž dál a nezastavuj se. Můj otec nebo někdo tě pak přenese zpátky do bezpečí."
"Použij křídla," naléhá na mně. To je pravda. Na ně jsem úplně zapomněl. Ale průrva je tak blízko, že Rose nemá šanci před ní utéct. A já nemám skoro žádnou sílu, abych alespoň ji přenesl dál. Strašně mi teď připomíná Ethana, jak tenkrát odmítl opustit Rochelle, když se spolu vydali pro klíč.
Už chybí jen dva metry a jáma nás pohltí do sebe. Utopíme se v bahně. Jsem smířený se smrtí, ale utopení je podle mě ta nejhorší, která vás může potkat. Rose se dívá, jak se zmenšuje vzdálenost mezi námi a hlubokou propastí a čeká na ni, jako já.
Pevně zavírám oči a promítám si obrázky své rodiny a přátel.
Už to trvá skoro deset vteřin, ale stále necítím změnu. To, že jsem neživu mi stále připomíná ostrá tepající bolest v noze.
Otevírám oči. To není možné! Průrva nás minula! Nezastavila se, ale doslova kolem nás vytvořila ostrůvek, na kterém se nacházím. A se mnou tak Rose.
Kolem dokola je neprostupná a dusivá tma. Pach smrti vznášející se ve vzduchu se mi uchycuje na oblečení a vlasech.
"Myšlenkami zkouším najít Sheldona. Nic. Nemusí to ale znamenat, že je mrtví.
"Co se stalo?" šeptá Rose zmateně.
"Já... já nevím."
"To si neudělal ty?"
"Ne."
"Já taky ne." Dál už oba mlčíme, protože nás někdo přemisťuje. Naposledy se dívám na tu zkázu. Tohle město bylo dnes vymazáno z mapy. Tenhle den se zapíše do nejtragičtějších dnů celé Austrálie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaká holka ze Strážců?

Isabela 35.5% (11)
Neriah 6.5% (2)
Rochelle 58.1% (18)

Komentáře

1 Terez :) Terez :) | 17. března 2011 v 16:53 | Reagovat

Skvěléééééééé :) :) :-)  :-P

2 Chloé =)) Chloé =)) | 17. března 2011 v 17:11 | Reagovat

Jé, někdo novej :D :D :-D Děkuju Ti moc :-)

3 Ann B. Ann B. | 17. března 2011 v 18:51 | Reagovat

Jéé moc děkuju ... ♥

4 Terez :) Terez :) | 17. března 2011 v 18:59 | Reagovat

[2]: Není za co :-D  :-D  :D ;-)

5 Chloé =)) Chloé =)) | 17. března 2011 v 19:15 | Reagovat

[3]: ♥ ♥ ♥ Za pravdu se neděkuje :)

[4]: Ale je! :-D Jsem ráda, že píšeš :D

6 B.B.Q B.B.Q | 17. března 2011 v 22:03 | Reagovat

muhehe ..chudáci,kdekoli jsou Strážci tam se stane pohroma..vyhejbat se jim na sto honů..
Ovšem moc pěkná kapitola =) jen je škoda že se navzájem nezardousili..=D

7 Chloé =)) Chloé =)) | 18. března 2011 v 6:24 | Reagovat

Tak už jsem říkala, s tím, že se mezi Rose a Mattem nic nestalo neznamená, že se už nis nestane ;) :DDDD

8 Liss Liss | Web | 20. března 2011 v 14:58 | Reagovat

jaj, hezké. Hej teď na tom ostrůvku v díře umřou hlady nebo se pozabíjí navzájem, viď? :-D

9 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 20. března 2011 v 17:26 | Reagovat

To víš, si dá Matt Rose k večeři :D :D Děkuju :-)

10 Liss Liss | Web | 20. března 2011 v 17:39 | Reagovat

Hele teď mě napadlo, může Matt umřít hlady? :-D

11 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 20. března 2011 v 17:42 | Reagovat

Tak tohle je fakt dobrá otázka :-D Zavoláme Curleyové. Nevím, fakt, tohle by byl dobrý námět na diskuzi :D

12 Liss Liss | Web | 20. března 2011 v 19:28 | Reagovat

ne jako si to představ. jsi odsouzená k umření hlady na pustém ostrově a nemůžeš umřít. Hej to zní fakt depkařsky :-D

13 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 20. března 2011 v 21:08 | Reagovat

Před očima mi běhají písmenka jako na běžícím pásu. Jedno slovo za druhým a stále napínavější. V hlavě se mi přehrávají obrazy, které režírují daná slova. Skoro se mi i zastavuje dech a s napětím čekám, co bude dál... Nevím, co mě to popadá :-D  prostě mi tahle kapitola vzala dech :D a hele nejsi náhodou dálkový mozkovid? Protože já jsem měla v plánu udělat v mém pokračování podobnou katastrofu :D :D
Ale jinak fakt super. Zprvu vtipný a najednou bum a máme tu katastrofu :D

14 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 21. března 2011 v 16:46 | Reagovat

Ježíši!!! Děkuju Ti moc! Zrovna jsem přišla s tréninku a jsem totálně utahaná, ale teď si mě úplně nadopovala :-) :D Děkuju :-) Ne, nejsem dálkový mozdovid, bohužel :D :D :D
Jen tam taky udělej pořádnou katastofu :D :D :D Tady u toho jsem se nechala inspirovat nejdou pravdivou skutečností... Opravdu se něco podobného stalo, jako s tím propadáním do země, ale nebylo tolik mrtvých, jako plánuji já :-D :-D

15 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 21. března 2011 v 19:05 | Reagovat

Aha :D:D:D Vrahu jeden :D. to jsem tedy zvědavá :D

16 Chloé =)) Chloé =)) | Web | 21. března 2011 v 19:32 | Reagovat

xDDDDD Já taky, já taky :D

17 Liss Liss | Web | 22. března 2011 v 19:12 | Reagovat

my všichni :-D

18 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 12. května 2011 v 16:36 | Reagovat

celkový názor napíšu, až se dostanu k poslední kapitole, když pominu překlepy a hrubky, tak se mi to docela líbí a chápu, že cesta vlakem tam byla důležitá kvůli jakémusi spřátelení Rose a Matta, ale proč je nepřenesl už z toho stadionu, to nechápu... snad se to dozvím v další kapitole ;-)

19 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 13. května 2011 v 11:31 | Reagovat

Zatím pomíjej překlepy a hrubky :DD Ale kapitola 26 už bude bez hrubek, dopufám :DD

20 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 14. května 2011 v 12:42 | Reagovat

Proč je nepřenesl ze stadionu? Protože oni se pak přece vrazeli do Angel Falls. Ještě nevěděli, že někam pojednou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama