Svou pozornost ale stáčím na člověka, který vchází dovnitř. Matt! Bože, kde byl celou tu dobu?!
"Matte!" vykřikuji. Moje naděje je zase pryč.
Bohyně na Matta útočí s brutální silou v čele se vztekem. V ruce se jí objevuje zlatá dýka. Matt je v šoku z toho, co se tu najednou děje a zkoprněle zůstává stát na místě. Jediné, na co se zmáhá, je schovat Neriah za sebe a dělat jí tak lidský štít. On šel pro Neriah!
Lathenie už je jen dva metry od něj.
Vše se stává během tří vteřin.
Lathenie se napřahuje a já pozoruji, jak očima klouže na místo, kde stál Dartemis a vidím, jak se pro sebe zle usmívá. Dartemis už tam není.
Ne! Do očí se mi valí slzy, když vidím, s jakou lehkostí zajíždí Dartemisovi dýka do srdce.
Přesně na místo, kde mu bije srdce. Posledních pár úderů…
Matt zachytává tělo svého otce a se slzami v očích s ním jde opatrně k zemi.
Celý sál je strnulý, ale já a Dillon se rozbíháme za Mattem a Dartemisem. Jen vzdáleně registruji Fabiana, který běží za námi.
"Tati!" říká Matt potichu a teď už mu slzy stékají po tvářích. Je to poprvé, co jsem ho slyšela říct Dartemisovi, tati. "Neodcházej! Isabela tě vyléčí a…"
"Matte," zadržuje ho. "Já jsem minulost. To vy jste budoucnost. Vyhrajte bitvu a zachraňte svět. Věřím, že se o Organizaci dobře postaráš. A synu, nezapomeň, že když voda dosahuje až k ústům,… hlavu… vzhůru." Dartemis naposledy vydechuje a zavírá oči.
"Tati! Prober se, tati!" třese s Dartemisový tělem Matt.
"Tatínek se už neprobere," směje se Lathenie. Matt zvedá uslzenou tvář k Lathenii. Jeho oči svítí zlatavou barvou a je v nich tolik vzteku a bolesti, že Lathenie při pohledu do nich, ustupuje o krok vzad. Mně po zádech přejíždí mohutná vlna strachu. Taky dělám krok od Matta stejně jako všichni shromáždění kolem něj. Všichni, včetně mě, na něj hledí s velikým respektem a strachem v očích.
Kdyby všechen svůj vztek směřoval jen mně, byla bych na místě mrtvá. Místo mě ale pohledem propaluje bohyni a pevně zatíná ruce v pěst.
V sále je ticho a všichni pozorují Matta, který nyní nezná nic jiného, než vztek, bolest a… pomstu.
Před Mattem se objevují všichni členové Tribunálu v čele s králem Richardem.
"Můj pane," říká Mattovi a stáčí pohled k zemi. "Musíte se svými přáteli utéct a někde se schovat."
"Já musím udělat něco jiného," cedí skrz zuby a šlehá po bohyni pohledem.
"Jste naše poslední naděje. A činy vedené vztekem nejsou rozumné. Musíte utéct. My je zdržíme." Matt vypadá, že přemýšlí a Lathenie čeká, jak bude reagovat. Vypadá to, že si bohyně situaci užívá a chce naštvat Matta ještě víc. "Tak co uděláš? Touha pomstít se je v tobě obrovská. Do toho!"
"Dartemis by nechtěl, aby ses mstil," ozývám se potichu. To je prostě můj styl. Začít mluvit, když nikomu do řeči není. Matt se na mě otáčí. V očích se mu nebezpečně blýská, ale stojím si za tím, co jsem řekla. S pevným výrazem se mu dívám do očí a čekám buď apokalyptický výbuch vzteku, nebo že se uklidní.
"Nechtěl," stáčí zrak k podlaze a pak se dívá na Richarda. "Dobře."
"Hodně štěstí, můj pane." Ten dovětek je neobvyklý, ale uvědomuji si, že právě Matt zastupuje padlého Dartemise a hlavně, že mu právem patří. To on nám teď velí.
Je rozhodnuto. Utečeme. Neriah prochází dveřmi a hned za ním Dillon a Fabian. Matt se ještě ohlíží po Dartemisovi. Já mu pokládám ruku na rameno a při pohledu na nově rozbouřený boj, šeptám: "Musíme jít."
"Jo," přikyvuje a my také odcházíme.
"Co s těmi třemi v paláci?" ptá se Dillon.
"Já vás teď přemístím k Arkarianovi a zajdu pro ně." Matt je teď vůdce se vším všudy. Všechno, co jsem k němu kdy cítila, je teď pryč a začínám si budovat úplně nové city. Hlavně respekt.
"Fabiane!" řve někdo a my se otáčíme.
"Antonio! Co tu děláš?" zajíká se vztekem Fabian.
"Jdu za tebou!"
"Také jsem tě hledal." Fabian ruší náš kruh, který se Matt chystá přemístit. Chytám ho za zápěstí. "Rose, děkuji ti za všechno. Ale tohle musím vyřídit já. Jestli přežiji, budu bojovat až do konce po boku vašich vládců." Matt nás přemisťuje a my se ocitáme v Arkarianově pracovně.
Dochází mi to až teď. Fabian a Antonio jsou bratři.
Matt okamžitě mizí a v místnosti jsem jen já, Dillon a Neriah.
Neriah se valí slzy po tvářích a Dillon je lehce zraněný na levé ruce. A já? Já vytahuji mobil a vytáčím Rayenovo číslo. Zvedá to hned po prvním zazvonění.
"Rose?! Jsi v pořádku?"
"Nic mi není," polykám knedlík v krku. "Ale Dartemis je mrtvý. Rayene, jeďte s tátou co nejdál od Angel Falls! Zkuste si sehnat letenky do Evropy."
"A co ty?"
"Já nevím. Matt už má plán. Ještě zavolám a pozdravuj…"
Najednou se signál ztrácí, protože se Matt objevuje v místnosti. Společně s Isabelou, Ethanem a Arkarianem.
"Kam se přemístíme?" ptá se potichu Isabela.
"Někam, kde nás snad Lathnenie hledat nebude…" odpovídá Matt.
Mně se hrnou slzy do očí, dneska už po několikáté. Tenhle útěk je pro mě jako porážka. Ale musíme začít znovu.
Já začínám pochybovat o tom, že máme naději vyhrát.
"Naděje umírá poslední," usmívá se smutně Matt.
Rosina psa nechám žít 
D)
Ann | 6. srpna 2011 v 21:24 | 
no to si děláš srandu, ne? je pozabíjíš všechny! Dartemis... to je totálně... na hlavu. Nepochopitelný!
Jinak super, už se těším na další!