kapitola 32

26. srpna 2011 v 22:14 | Chloé |  Strážci času- Probuzená temnota
Tákže, připravte si kapesníčky, držte si klobouky, zábava začíná :D

Rose

Tři týdny utíkají jako voda a my pořád trčíme tady! Ani nevím, co tady furt děláme…
Být po mém, vrhnu se na Christiana hned. Na co čekáme? Asi na to, až roztají ty dva metry sněhu a napadnou další tři.
Co se týče toho čekání na "roztání sněhu", jsem se s Mattem trochu nepohodla (zase). Ano, skoro jsme obnovili naše dřívější, ne příliš přátelské vztahy.
Pořád mluví něco o nabrání sil, ale mě ty jeho řeči už začínají deptat. Chci mít souboj za sebou, ať už dopadne tak, nebo onak.
Další, kdo je stejně podrážděný jako já, je Ethan. Už tři týdny má naději, nebo spíš ví, že jeho spřízněná duše obživne. Teda… když všechno půjde, jak má.
Mám zlé tušení, že se něco pokazí. Christian vymyslí něco nechutného a zlého…
Signál tady není a naše jediná spojka se světem je Ambračik. Ta zapadlá díra v Rusku! Většinou tam chodí Matt s Neriah, ale od doby, co přes jednu noc napadlo tolik sněhu, tam nikdo nebyl. Komu by se taky chtělo prohrabávat si cestu až do města lopatou? Ano, správně… nikomu.
Arkarian s Isabelou sedí u krbu a oba se na sebe šťastně usmívají. Jejich práce spočívá v udržování přijatelné teploty v chatě, ale zásoby dřeva se ztenčuji.
Bez schopností je to těžké. Hlavně bez těch Mattových.
Když se Ethan spálil o žhavé uhlí, Isabela se k němu nahrnula s tím, že mu to vyléčí, ale až po chvíli jí došlo, že ho vyléčit nemůže, protože jí schopnost léčit nikdo neobnovil.
Chystám se jít za Mattem s tím, že už dál prostě čekat nebudu. Jasně, vím, že on tady velí… ale zpochybňování autorit mi jde celkem dobře, takže nebudu rušit tradici. Navíc nevím, co je s Rayenem a tátou a já už ten tlak prostě nezvládám. Ostatní mají taky rodiny, ale asi mají víc trpělivosti.
Když Matt není dole, může být nahoře buď v jednom, nebo druhém pokoji.
Jak jsem předpokládala… Matt je v jednou z pokojů s Neriah, Ethanem a Dillonem. Podle jejich výrazu soudím, že něco probírají.
"Promiňte, že ruším, ale Matte… podle mě bychom neměli čekat dál," říkám hned. Proč chodit kolem horké kaše?
"To jste si domluvili, nebo co?" mračí se Matt.
"Co jsme si měli domluvit?"
"S tím samým před deseti minutama přišel Ethan."
"Aha, tohle… ne, nedomluvili."
"Bezva," vzdychá. "Já nevím, jestli je to dobrý nápad."
"Co je na něm špatného? A navíc… co tady chceš dál dělat?! Už teď se za prvé můžeme nudou ukousat, a za druhé dochází jídlo, pití, dřevo… a jestli budeš chtít zásoby doplnit, budeš nám muset obnovit schopnosti a to co? To přiláká Lathenii a… nemá cenu to oddalovat."
"A zrovna od tebe bych čekal, že to oddálit chtít budeš."
"Co je mi to platné?! Stane se to tak jako tak. Je jedno kdy…" Jenom klid, Rose. Pro mojí impulzivní povahu je sakra těžké mluvit v klidu, když bych na něj mohla začít řvát a hádat se.
"Co myslíš ty, Dillone?" Dillon jenom kroutí hlavou. Je mi jasné, že kdyby mohl, někde by mě zamknul a nepustil, dokud by někdo Lathenii neoddělal za nás.
"Dojdu pro Isabelu a Arkarian," říká nakonec Dillon a pomalu odchází. Neuchází mi jeho nešťastný výraz blížícího se nebezpečí.
Ti tři se po chvíli vrací nahoru a Isabela mluví rovnou mezi dveřmi: "Jdeme na ně!"
"Arkariane?" ignoruje jí Matt. Všichni vědí, jak je na tom Isabela se svojí hyperaktivitou.
"Měli bychom se přestat schovávat a zaútočit, dokud je moment překvapení na naší straně." Matt nás všechny projíždí očima a všichni mu pohled postupně oplácí. Teda ne všichni. Dillon se dívá do země.
"Tak dobře… promiň, Dillone, musíme se podřídit." Mattovi ruce nabírají zlatavou barvu a pak místnost vybuchuje v záplavě bílého světla. Musím si oči překrýt, aby mě to neoslepilo.
Cítím, jak se mi vrací energie a s ní i všechny schopnosti. Pomyslná hráz, která mě od nich oddělovala, byla právě zbourána.
Bílé světlo ustupuje a už zase září jenom Mattovi ruce… a oči. Od doby, co zemřel Artemis,
jeho oči nenabraly hnědou barvu, jakou měl dřív, ale přebyla tu zlatou. Ne úplně. Teď mu ale oči opět září zlatou.
Asi deset vteřin na to se země začíná silně třást.
"Už o nás ví," snaží se Matt překřičet silné hučení. Chvění sílí natolik, že se ve stěnách chaty začínají objevovat praskliny. Pak chvění ustupuje a nastává hrobové ticho… ale to netrvá věčně a naše dřevěná chata se rozlétá na kousíčky. Doslova se v jednu sekundu trhá vejpůl. Jako by jí obrovské ruce chtěli oddělit přesné půlky chaty od sebe. Mísnost opět zahaluje bílé oslnivé světlo a do nosu mě udeřuje pach spáleniny…
Kde jsem, mi dochází, až když cítím na svém těle ledový sníh.
"Do prdele!" kleji a zkouším se postavit, jenomže se nořím do měkkého sněhu jako nůž do másla a chvíli mi trvá, než stojím pevně na nohách.
Rozhlížím se, ale vidím jenom bílo, stromy a chatu… na milion malých kousíčků.
"Dillone!" křičím, ale odpovědí mi je jenom dusivé ticho okolní krajiny.
"Rose…" ozývá se tlumený hlas po hodné chvíli. Poznávám, že jde o Arkarian. Nacházím do rychle a odšoupávám dřevěné trosky chaty.
Obrázek na něj mi vyráží dech a já padám na kolena.
Krev… všude samá krev. Okolní sníh je obrvený krví… Arkarianovou krví. Jeho košile je jí doslova nasáklá. Do očí mi vyhrkávají slzy, ale ty rychle polykám a rychlostí blesku mu košili rozepínám.
Když vidím ta rozsáhlá zranění, nějaká naděje na jeho záchranu, se vzdávám.
"To nic… Rose," chrčí Arkarian a úst mu vytéká potůček krve. "Můžeš pro mě něco udělat?"
"Jasně," přikyvuji. Přes slzy v očích začínám vidět rozmazaně, ale soustředím se na jeho poslední přání.
On zvedá ruku a po vteřince se mu v dlani objevuje krásně zdobený prstýnek.
"Dej ho… Isabele a… řekni jí, že… že jí miluju," vydechuje a zavírá oči. Já pozoruji jeho zakrvácenou hruď, která se přestala zvedat. Koukám na jeho obličej a čekám, kdy oči otevře, probudí se a řekne, že to byl jenom vtip.
Ale nic takového se neděje… beru mu prstýnek z dlaně a dávám si ho do kapsy.
"Něříkej mi, že je ti toho modrojase líto," ozývá se z ničeho nic až moc dobře známý hlas. Christiana spatřuji, až když vylézá z poza rohu.
"To ty?!"
"Kdo jiný?" krčí rameny a věnuje mi zlý úsměv. On mě pár sekund propaluje pohledem a pak se nahlas rozesmává.
"Co jetu k smíchu?!!" zatínám ruce v pěst.
"Ten tvůj výraz… ale prosimtě! Snad si doopravdy nemyslíš, že jsem ho zabil," ukazuje hlavou směrem k místu, kde Arkarian leží. Jeho tělo mi mizí před očima, jako nějaký… hologram. "Byla to jenom iluze… docela dobrý, ne?"
"Ne."
"Dřív si měla větší smysl pro humor…"
"A tys dřív býval můj bratr," říkám potichu. Christian dlouho mlčí a já mám pocit, že jsem v jeho očích na chvíli zahlédla lítost.
"Stejně mě nedokážeš zabít," konstatuje.
"A ty mě ano?"
"Rose…" vzdychá pobaveně. "Tady jde o moc…"
"Neodpověděl si!" drtím skrz zuby.
"Když to neudělám já, tak Lathenie."
"Věříš si hodně…" Ani nevím, proč mi hlavou problikává obrázek Dillona. "Kde jsou ostatní?!"
"Matt je všechny přenesl do mezisvětí… naštěstí jsem si tě odchytil včas. Ale musím uznat, že je to chytré, s tou spřízněnou duší. Popravdě jsem nedoufal, že na to přijdete." Šokem mi srdce vynechává jeden úder a já civím na Christiana jako na debila. "Snad si nemyslíš, že jsem na to nepřišel! Zapomínáš, že jsme dvojčata… myslíme stejně, takže bylo jasné, že na to přijdeme oba."
"A to je tam bohyně přesto nechá?"
"Nemá v plánu zabít Matta ani Neriah…"
"A oni Lathenii zabít nemůžou?"
"Ti mají jiné starosti," uchechtává se a poté se mu varovně blýská v očích. "Takže se můžeme utkat sami."
"Můj splněný sen," protáčím očima.
"Optimistická jako vždycky… ale co kdybychom to už ukončili?!
"Necháš se zabít?" nadhazuji.
"Ne," usmívá se. "Ale ty ano."
"Co to zase meleš?!" Celé moje srdce naplňuje strach z toho, co přijde.
"Byla by škoda, kdyby tu chyběl náš starší bráška, ne?" povytahuje obočí. Zákeřný lesk v jeho očích se mi vůbec nelíbí.
"Ne," kroutím hlavou. "Rayena do toho netahej!"
"Už se stalo," říká pobaveně a vedle něj se objevuje Rayn. A není na vozíčku! Stojí na sněhu než ničí pomoci a vypadá, že mu to nedělá problém.
"C- co chceš dělat?" ptám se roztřeseným hlasem.
"Pamatuješ, jak bohyně propojila tvoje a Dillonovo tělo a jak jste oba cítili bolest, i když byl zraněný jen jeden?" Nasucho polykám a lehce přikyvuji. "Super! Takže to samé se teď stalo mě s Rayenem!"
"Co…" Chvíli jenom civím, než mi plně dochází obsah jeho slov. Takže teď nemůžu zabít Christiana, aniž bych ublížila Rayenovi.
Jediná tři slova: A do prdele!


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaká holka ze Strážců?

Isabela 35.5% (11)
Neriah 6.5% (2)
Rochelle 58.1% (18)

Komentáře

1 rabbit2 rabbit2 | Web | 26. srpna 2011 v 22:50 | Reagovat

Mazaný!!! To jsem teda zvědavá, jak to dopadne :D juchů a mám první komentář! Jo! :D

2 Chloé =)) Chloé =)) | E-mail | Web | 26. srpna 2011 v 22:53 | Reagovat

Děkuju :-)
Ještě nevím, jak :-D Přemýšlím mezi dvěma verzemi, ale ta jedna je moc brutální a ta druhá obyčejná.. :-D

3 rabbit2 rabbit2 | Web | 26. srpna 2011 v 22:54 | Reagovat

Brutální, hlasuju pro brutální! :DDDD

4 Isabela Isabela | Web | 27. srpna 2011 v 7:48 | Reagovat

Ty pitomý hovado, rozbrečíš mě a pak řekneš, že to je iluze? :D No, vlastně furt lepší, než mrtvý Arkarian :D A dělej, chci dalšíííí :D

5 rabbit2 rabbit2 | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 9:55 | Reagovat

[4]: Hovado je Jimmy :D :D

6 Erin Erin | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 11:55 | Reagovat

[4]: Brečelas? :D JO! :-D
Dej mi s nějakým dalším teď svátek :-D Ale děkuju :-)

[5]: Tak tak :-D

7 sussanah de silva sussanah de silva | Web | 27. srpna 2011 v 12:41 | Reagovat

týjo, tos to hustě zamotala! rychle pokračování! :-D

8 Erin Erin | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 13:12 | Reagovat

Děkuju :-) A jo, zkusím to co nejrychleji :-D

9 Kate Kate | E-mail | Web | 29. září 2011 v 10:37 | Reagovat

moc hezké :D. Kdy bude pokráčko už se nemůžu dočkat :)

10 Liss Liss | Web | 29. září 2011 v 19:02 | Reagovat

No tak konečně jsem se dostala taky k nějakému tomu komentáři.
Co se týče mě, můžu říct akorát: Husté, skvělé, geniální!
A chci tu brutální verzi, na obyčejnou a předvídatelnou není nikdo zvědavej!

11 svobi svobi | 30. září 2011 v 21:47 | Reagovat

[10]:Přesně...A prosímtě mákni s tou kapitolou 8-)

12 Erin Erin | E-mail | Web | 1. října 2011 v 20:53 | Reagovat

[9]: Děkuju :) Píše se

[10]: Děkuju moc :)
     A jo, já už  se rozhodla, ale nepotvrdím ti, jak to bude :) ;)

[11]: Ok :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama