kapitola 33

1. října 2011 v 22:36 | Chloé |  Strážci času- Probuzená temnota
Tak jo :)
Tady Vám podávám na podnese předposlední kapitolu mého pokračování na SČ :)
Doufám, že se Vám bude líbit a nekamenujte mě za pravopisné chyby. Já vím, že tam jsou, ale jelikož už bude jen jedna kapitola, tak mi přijde zbytečné kvůli tomu otravovat mou korektorku, která má na práci mnohem lepší věci :)

P.S.: Vážně se omlouvám všem, co čekali... jiný vývoj situace :)

Rose

"Christiane… co se domluvit?" ptám se jako úplně poslední možnost záchrany nás všech, aniž by někdo utrpěl zbytečnou újmu.
"Domluvit? Ale Rose… z nás dvou si byla vždy ta výbušnější, ta, která se vrhala do rvaček. Co se stalo? Copak mi nechceš něco udělat za všechno, co jsem udělal?"
"Ne," odpovídám stručně.
"Aha… no, já jo."
"Taky tě mám ráda."
"To já tebe taky, proto si nejdřív trošku pohrajeme," šklebí se. Sakra! Tohle se mi nelíbí…
Nestíhám ani mrknou a přemisťuje nás pryč.
Nejdřív mi chvíli trvá, než se zorientuji, ale pak si všímám Matta, který stojí naproti mně a ve tváři má bolestný výraz. A nemá to nic společného s jeho zraněním, kvůli kterému kulhá.
"Co to je?"
"Áh, konečně. Už jsem myslela, že nedorazíš," doznívá k mým uším hlas bohyně. Vypadá to, že je v dobré náladě, protože její smích se mi zabodává do kůže jako malé jehličky napuštěné jedem.
Zkouším jí ignorovat a pokouším se soustředit na své okolí. Kromě Matta vidím ještě Neriah a Dillona, ale jsou za jakýmsi sklem. Matt a já se nacházíme v nějaké kruhové… ohradě, dalo by se říct.
"Co po nás chcete?!" zařval na ní Matt. Lathenii sice nevidím, ale cítím její přítomnost. Stejně jako on…
"Chci vás vidět trpět," říká tak chladným hlasem, až mi z toho přejíždí mráz po zádech. "Za všechno, co jste udělali. Pokažené mise, Marduk, konečné vítězství v bitvě, kde zemřel i můj bratr."
"Takže co po nás chceš?!" Opakuji Mattovu otázku.
"Je to až moc snadné… vy jste dva nesmrtelní, můžete se navzájem zabít. A vaše spřízněné duše, tudíž Dillon a Neriah, do půl hodiny zemřou. Ve strašných bolestech, které si ani neumíte představit. Ale jednoho z nich můžete zachránit. Matte, zabij Rose, Neriah přežije. Rose, zabij Matta, a přežije Dillon. Samozřejmě, že když budete jenom nečinně stát, jejich smrt bude o to bolestivější…" Dál už jí přestávám vnímat, protože něčeho takového může být schopná jenom bohyně Chaosu… jak může něco takového vymyslet? Jak může něco takového chtít někdo, kdo býval člověkem? Teda… teď o tom mám úplně jiné mínění, než před pár týdny.
Vždycky jsem věřila, že v každém je alespoň trošku dobra. V každém… ale v ní ne! Tam žádné dobro není! Jenom temnota a zloba pomstít se všem.
Matt na mě kouká se zvláštní směsicí pocitů.
"Trvá vám to moc dlouho!" vzdychá bohyně a Neriah s Dillonem nastejno vykřikují. Já i Matt trháme hlavou směrem, kde jsou dvě spřízněné duše svíjící se v bolestech na zemi.
Zachytávám Mattův pohled a nevím, co dělat.
"Rose, já tě tenkrát nezabil," říká potichu a jeho hlas je nasáklý bolestí.
"Já vím," přikyvuji a do očí se mi valí slzy. Do prkenný ohrady, taky nedělám nic jiného, než brečím.
Co teď?! Vnitřně začínám panikařit… Dillon je má spřízněná duše a udělala bych pro něj první poslední, ale zabít Matta? Nevím… nevím, jestli bych to dokázala. A nejde jenom o smíření samo o sobě, že jste vrah. Ale o to, jestli by na to měla vůbec sílu, protože Matt své schopnosti, na rozdíl ode mě, umí používat.
"Tak co bude?!" vzteká se bohyně a Neriah začíná křičet. Svíjí se na zemi a po tvářích se jí valí proudy slz bolesti. Dillon zatíná ruce v pěst a vypadá, že se kouše do jazyka, aby se udržel potichu.
Tohle je vážně hrozná situace… Zabít nezabít? Zní to docela jednoduše, ale tady platí dvojnásobně věta, která se říká až moc často: "Snadno se to říká, ale mnohem hůře dělá."
Ne, já to nezvládnu. Prostě to nejde…
"Nic nebude," vydává ze sebe Matt. "Raději se ukaž a bojuj! Ukaž, jak si ubohá! Ukaž, že nejsi dost silná na to zabít nás sama!" řve do prázdna. Vzduch kolem se ochlazuje tak prudce, že při každém výdechu nám z úst vyjde obláček sražené páry, ale Matt nekončí a dál pokračuje: "Jsi slabá na to, abys někomu dokázala ublížit! Natož pak mě, nebo Rose! Máš strach, že jo? Ale neboj, klidně nám to řekni, my to nikomu neřekneme. Je to totiž normální lidská vlastnost!"
"Mlč!" ozývá se bohyně a vztek v jejím hlase nelze přeslechnout.
"Ne! Ty mlč a radši se už ukaž! Je totiž dost otravný pořád mluvit do větru, vypadám pak jako blbec. Ale počkat, nejsem sám, že, Lathenie?!"
"Ty drzej spratku!" vyřvává a zhmotňuje se kousíček od Matta. Jediným mávnutím ruky s tím hází a nějakou zeď, kterou si tam taky musela vyčarovat. Za krk ho zvedá zpátky na nohy a tiskne ke zdi!
"Budeš se mi vysmívat?!" křičí na něj, vypadá, že je vzteky bez sebe. "Fajn. A jak se ti líbí tohle?!" Neriah začíná znovu křičet. Dillon vypadá v pořádku, tak se k ní dostává a kleká si k ní.
"Nech- ji být!"
"Jo, až ty budeš pod drnem!" syčí na něj a dál něco provádí Neriah, protože nepřestává křičet. Nechává Matta schválně žít, aby ji viděl v těch bolestech. Jeho to bolí taky, ale psychicky. Vidí trpět svou spřízněnou duši, ale… nemůže pro ni nic udělat.
Ale já ano…
Rozbíhám se směrem k Lathenii a Mattovovi. Jak jsem řekla… neumím používat svoje schopnosti, tak Lathenii od Matta odtrhávám ručně. Jo, alespoň k něčemu mi to judo bude.
"Běž za nimi," říkám mu rychle a on jenom přikyvuje. Přitom ještě dělá nějaké kouzlo a to ho zneviditelňuje, stejně jako Neriah a Dillona.
Nasucho polykám a utíkám… kam že vlastně? Nevím, ale všude vidím akorát bílo.
Pryč… musím se odsud dostat. A to hned, jinak už takovou šanci nedostanu.
Rose…
Co? Prudce se zastavuji a slyším jenom svůj vlastní rychlý dech. Je mi jasné, že nesmím říct ani slovo, jinak bych se bohyni prozradila, ale… ten hlas jsem si nevymyslela.
Rose… otoč se!
Jako na povel se otáčím a před sebou spatřuji nějakou dívku s černými vlasy a zelenýma očima. Je krásná, ale pleť má trochu bledší, než normální lidé.
"Rochelle?" vydávám potichu ze sebe a ona se lehce, ale smutně usmívá.
Odejdi… vezmi Ethana a ostatní a dostaňte se odsud.
"Ale… co ty? Můžeme tě zachránit."
Za cenu, že zemřeš? Ne, kroutí hlavou. Běž, zachraň sebe a své přátele. Zdržím Lathenii a Christiana… teď už běž.
"Chybíš Ethanovi…" říkám jí smutně
Já vím… on mě taky, ale… jednou se zase shledáme a já na něj počkám, povídá a po tváři jí stéká slza. Vyřiď mu prosím, že ho dál budu milovat a že chci, aby se usmíval. Každý den se budu dívat, jestli se opravdu směje. Kdyby ne, prosím, nějak to zařiď. Když budu vědět, že se na svět i přes všechno usmívá, budu mnohem šťastnější a čekaní na něj bude mnohem snesitelnější.
"Pořád se můžeš vrátit… stačí zde zabít nesmrtelného a… bude to."
Ne, muselas bys to být buď ty, nebo tvůj bratr. A kdyby to byl jeden z vás, musel by ho zabít ten druhý, a to nemůžu chtít. Já už jsem zemřela a tohle nelze změnit.
"Jasně, že jde," snažím se jí přesvědčit, protože Ethanův výraz ve chvíli, kdy se dozvěděl, že Rochelle má šanci na žití… "Co ta Věštba? Musí se vyplnit…"
Jenom její část… ta, která se týká mě už je porušená. Stejně jako ta, že zemřeš buď ty, nebo Christian.
"A kdo teda?"
Nevím. To musíš zjistit a postarat se o to, aby to nebyl nikdo ze Strážců. Prosím, udělej to pro mě. Nechci se s nimi potkat dřív, jak za šedesát let.
"Tak dobře," kývám a opět cítím hořkost slz.
Děkuju. A tohle dej Ethanovi, podává mi nějakou květinu, jejíž název vážně nevím. Řekni mu… že dokud bude ta květina zdravá, budu Ethana nosit ve svém srdci. Takže nikdy nezvadne.
Mizí mi před očima a po její přítomnosti mi zůstává jenom květina v ruce.
Ne, tohle ne. Proč to odnesla zrovna ona?
Klid… musím se soustředit. Jak se přemístit? Arkarian a Matt se zdají, že to není vůbec složité… ale oni dva jsou trochu jiná liga, než já.
Jenom klídek… zavírám oči a snažím se soustředit na nějaké místo… nevím přesně jaké, ale vím, že tam jsou všichni mí přátelé do jednoho. Matt, Neriah, Arkarian, Isabela, Ethan, Dillon… a vzpomínka na Rochelle.
Jde to jako po másle a náhle stojím na nějaké pláži a koukám se do tváří svých přátel.
"Rose, jsi v pořádku?" ptá se ustaraně Arkarian, který objímá Isabelu kolem ramen.
"Jo…" přicházím k Ethanovi a podávám mu tu květinu. "Tohle… tohle je od Rochelle. Říkala, že dokud bude ta květina zdravá, bude tě mít ve svém srdci. A taky se máš smát! Pořád, jinak že jí tam bude smutno!" On na mě kouká naprosto nečitelným výrazem, ale po chvíli si ode mě květinu bere a lehce se na mě usmívá. "Je mi to líto…"
"Za nic…"
"Všechno jste pokazili!" vykřikuje bohyně, která se i s Christianem objevuje kousek od nás.
Vypadá, že je vzteky bez sebe a to není dobré.
Spíš bych řekla, že máme problém…
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 3. října 2011 v 15:54 | Reagovat

Úžasná! Jsem ráda, žes Rochelle nechala mrtvou *nekamenujte mě, prosím!* nemám ráda totálně oslazené happyendy. A PŘEDPOSLEDNÍ kapitola? to jako vážně? Jako že už bude jen jedna?? 8-O Tak to se těším dvojnásob!

2 Erin Erin | E-mail | Web | 3. října 2011 v 15:58 | Reagovat

Děkuju :-)
Ano, taky to nemám ráda, proto jsem to udělala a nějak mi to nevadí. Když už jí Marianne zabila, měla by zůstat mrtvá :-) A ano, bude už jenom jedna :-) Seknu se Strážci a vrhnu se do něčeho jiného :-)

3 Bara Bara | 8. října 2011 v 10:09 | Reagovat

vážně skvělá kniha! ale chudák Ethan bude dál trpět...
už se hrozně těším na tvou posledni kapitolu! :-)

4 Erin/Chloé Erin/Chloé | E-mail | Web | 8. října 2011 v 11:06 | Reagovat

Děkuju moc! :-) Jsem strašně ráda, že se Ti to líbí a že si napsala :-) Ještě jednou děkuju

5 Bara Bara | 11. října 2011 v 15:47 | Reagovat

Nemusíš vůbec děkovat :-)
to, co píšeš, je prostě úžasný :-D
A kdy sem dáš poslední kapitolu?? 8-O
Škoda, že už to je poslední kapitola Tvých Strážců :-(

6 Erin/Chloé Erin/Chloé | E-mail | Web | 12. října 2011 v 16:42 | Reagovat

Není to úžasné :-)
Stejně děkuju :-D
A nevím, kdy bude další... škola prudí jak jenom může, úkoly, zkoušky, a pak mám ještě tréninky... vážně nevím, ale bude, neboj se :-)
A já jsem ráda, že je poslední, protože vážně nestíhám a... nemůžu pokračovat do nekonečna :-)
Ale kdybys měla zájem, tak na
www.tygr13.blog.cz
je můj druhý příběh, s tím ale jenom tak neseknu :-) Jmenuje se Ochránce života a má už druhý díl, takže jestli se hodně nudíš v podzimnímch dních, tak já jenom ráda uvítám další čtenáře :-)

7 Bara Bara | 15. října 2011 v 14:42 | Reagovat

Ale jo, je to naprosto skvělé pokračování..
Jj, chápu, to je v pohodě :-)
Určitě se na to podívám :-) :-)

8 mircaa mircaa | 13. listopadu 2011 v 21:01 | Reagovat

ahojky, na Tvé pokračování Strážvů času jsem narazila náhodou a všechny kapitoly jsem přečetla skoro bez dechu během jednoho dne.. Je to opravdu parádní! už se moc těším na poslední kapitolu, ale zároveň je mi líto, že tak skvělý příběh skončí.. Určitě si od tebe přečtu i jiné příběhy, fakt píšeš moc pěkně.. Jen tak dál! :D

9 Erin Erin | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 20:03 | Reagovat

Děkuju moc :-)
No, já se přiznám. Jsem ráda, že to skončí, protože mi spadne veliký kámen ze srdce a budu se tak moct věnovat jinému příběhu, který je pro mě... záživnější :-)
A odkaz na jiný příběh je v předešlém komentáři ;-)

10 Svobi Svobi | 30. prosince 2011 v 19:18 | Reagovat

Jak dlouho myslíš že ti ta poslední kapitola "ještě" zabere? :-(  :-(

11 Erin Erin | E-mail | Web | 11. ledna 2012 v 18:14 | Reagovat

[10]: Upřímně... netuším. Mám teď málo času, pak do toho judo, je pololetí, a navíc letos dělám přijímačky. Ale nenechám to nedodělané, to se neboj. Hmm *zamýšlí se* Dej mi dva týdny! :-)

12 svobi svobi | 13. ledna 2012 v 17:22 | Reagovat

[11]: Už se moc těšim :-D

13 Sisi Sisi | 15. ledna 2012 v 8:55 | Reagovat

Kdy bude další kapitola?
Jinak to je super. :-D

14 Kate Kate | E-mail | 19. ledna 2012 v 17:50 | Reagovat

kdy bude další kapitolka?

15 Erin Erin | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

[13]:

[14]: Bude :-) Pracuje se na ní, chci to trochu prodloužit a pohrát si s ní, když bude poslední :-)

16 Selené Selené | Web | 1. března 2012 v 17:22 | Reagovat

juuuuuuu tak tohle je bomba chvilku se člověk směje potom by chtel bulet takových pocitu no ted se opravdu teším na posledni kapitolu.. :-)  :-)  :-)

17 Kate Kate | E-mail | Web | 14. března 2012 v 17:36 | Reagovat

vím, že jsem se už ptala ale kdy bude další kapitola?

18 Ann Ann | 5. července 2012 v 13:01 | Reagovat

Frajerko! Tahle kapitola je z minulýho roku. (!) Zbývá ti už jen jedna. No ták, dopiš to už. ;-)  :-)
5.7.2012

19 Lovely Killer Lovely Killer | 31. března 2013 v 8:21 | Reagovat

ty si hajzlik, slibilas, ze to dopises!!! taka fajna kniha a z roku 2011, uz je 2013 a konec nikdy!!! proc to nedopises. kdyz umis tak skvele psat???

20 Erin Erin | Web | 14. července 2013 v 14:14 | Reagovat

[19]: Dopíšu. Slíbila jsem to sama sobě. Do konce prádznin by se to mělo objevit na stránkách s tímhle nickem. Omlouvám se, ale prostě... jsem jenom člověk a moc mě to mrzí.

21 sunfromibiza sunfromibiza | Web | 11. listopadu 2013 v 14:23 | Reagovat

Ahoj,

moc se mi líbí tvůj blog, po vzájemné dohodě bych byla ráda, kdybychom se mohly propagovat navzájem :), jelikož se snažím napsat novou knihu, potřebovala bych nejdříve vědět, zda se to dá číst a má to nějaký smysl :)). Budu ráda za reakce, děkuji . Můj blog : http://sunfromibiza.blog.cz/

22 šomin šomin | 14. února 2014 v 18:15 | Reagovat

Zdravím chtěl bych se zeptat kdy bude ta poslední kapitolka? :D Přečetl jsem to skoro bez dýchání a docela mě zajímá jak to dopadne... Jinak musím říct, že jsi skvělá spisovatelka, jen tak dál ;)

23 Karin Karin | 13. února 2015 v 18:09 | Reagovat

Já vím že píšu asi pozdě a že se asi nedočkám , ale přidáš sem poslední kapitolku? Tvůj druhý blog zbožňuju ale tohle jsem toužila dičíst do konce tak snad se mé přání splní i když o tom pochybuji. Nicméně jsou to 4 roky. :-(  ;-)  :-D

24 Apolena Apolena | Web | 8. listopadu 2015 v 16:01 | Reagovat

Oriflame CZ > http://www.krasa365.cz/
Oriflame CZ > http://www.ori24.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama